MARSEILLE, FRANCIE - CESTA ZA POZNÁNÍM

Trošku se vrátíme do minulosti a já Vám povyprávím o naší letní dovolené v Marseille ve Francii.

Na jaře, když jsem začala uvažovat o letní dovolené, tak jsem přemýšlela, kam jet. Každý rok si říkáme, že zkusíme jinou zemi, poznáme něco nového. Nevím proč, ale moje srdce mě stále táhne do Francie.
Jednou jsem přišla do práce, zasnila se, otevřela mapu Francie a hledala. Koukala jsem po větších městech, kam bychom mohli jet.

Francii máme celkem projetou. Byli jsme v Paříži, Lyonu, Dijonu, Nice, Cannes, Monacu a Monte Carlu.

Do oka mi padla nějaká města, tak jsem si je zadala do googlu a četla si o nich informace. Chtěla jsem, aby tam byla civilizace, dobré dopravní spojení a bylo blízko letiště. Najednou jsem narazila na Marseille. Tak jsem si zadala do Momondo.cz cestu Praha-Marseille-Praha a zjistila ceny letenek.

Cena mě více než potěšila. Letenka stála kolem 2 800 Kč/os. Tak jsem hned psala manželovi o tomto nápadu. Ten řekl: "Jasně, proč ne?". Tak jsme začali hledat na booking.com ubytování. Preferovali jsme pokoj s lednicí. Přecijenom v létě je chlazené pití příjemné zpestření. Nakonec jsme našli krásný apartmán. Maličký, jen jeden pokoj, kuchyňka, velká koupelna a chodba. Ale co víc bychom mohli potřebovat. Apartmán vyšel na 10 dní kolem 9 000 Kč pro 2 osoby. Netrvalo to ani pár minu a celé jsme to zaplatili.

Každou chvíli jsem hledala informace o tomto městě. Moc informací popravdě není. Většina lidí psala, že Marseille si buď zamilujete nebo budete nesnášet. Byla jsem zvědavá, jaká verze budu já. Ale věřila jsem, že ta první. Co by tam mohlo být hrozného, abych to nenáviděla. Nakonec jsem narazila na jednu informaci, která mě lehce rozhodila. (každý by řekl, že by to měla být první informace o městě). A to, že Marseille je druhé největší město Francie. Ajaj. Mno teď jsem byla ještě více napnutá, jaké to bude.

Najednou nastala další fáze. A to, že jsme to řekli přátelům. To se vždy semele smršť řečí o tom, že jsme udělali chybu, že to tam je ošklivé. Proč zrovna tam. A proč zase Francie. Já si ale stála za svým a říkala, že jsem připravená na nejhorší a na to, že to bude špinavé město (to píší naprosto všude) a že mě maximálně může mile překvapit.

O Marseille:

Marseille je hlavní město Provance. Je to nejvýznamnější francouzský přístav a druhé největší město Francie. Rozkládá se v široké zátoce uprostřed polokruhovitě rozmístěných vápencovitých vrchů, které dodávají okolí velkoměsta výjimečný charakter. Dnes je městem téměř všech národů žijících okolo Středozemního moře.

 

DENÍK Z CEST

1. DEN (DEN D)

 

A je to tady. Den odletu. Už se strašně těším, až budu stát na letišti a dávat si svou milovanou kávu ve Starbucks. Je to taková naše tradice.

Stojím v ložnici a dobaluji poslední kousky do kufru. Dovolenou v "civilizovaném" městě miluji z toho důvode, že kdybych cokoliv zapomněla, tak si tam mohu koupit. Pomalu nastává čas odjezdu. Kamarádka už zvoní na zvonek a my vycházíme. Nasedáme do auta a strašně se těšíme.

 

Po 45 minutách jsme tady. Letiště Václava Havla. Určitě znáte ten pocit. Je tak nádherný. Miluji být na letišti. Parkujeme auto, utíkáme odbavit kufry a do Starbucks. Popíjíme kávu a ještě probíráme poslední holčičí drby s kamarádkou.

 

Máme dopito a tak je čas jít do prostor, kam mohou jen ti, kteří mají letenky. Chodíme tady po obchodech a pokukujeme, co si koupit do letadla. V tu chvíli se na obrazovce objeví Boarding.

Po vystání obrovské fronty sedíme v letadle. Máme výbornou náladu, úsměv od ucha k uchu. Letadlo vzlétlo a letuška začíná obcházet pasažéry.

Jupííí už je skoro u nás. Objednáváme si dvě piva a k tomu krekry. Dáváme si sluchátka do uší a pouštíme film. Koukáme na starý film s Robinem Williemsem.

Díky filmu let utekl rychlostí blesku a my jsme v Marseille. Po dlouhé době zažíváme ten pocit, kdy vystoupíte v neznámém prostředí a musíte se optat na cestu.

 

Sedáme na vlak a ten nás veze do centra Marseille. Tam vystupujeme a hledáme opět cestu. Manžel zapíná navigaci a ta nám ukazuje směr. Můžeme jet metrem, ale vybíráme si levnější variantu a to pěšky. Jdeme divnými uličkami asi 20 minut. Divné myslím v tom smyslu, že jsou všude odpadky, lidé divně koukají, chodníky jsou polorozpadlé a všude je prostě bordel.

 

Aha, říkám si. Potvrzuje se, co se psalo na internetu. Ajaj. Hodně to ale zachraňuje počasí. To je opravdu úžasné. V Praze byla zima, tady je vedro. V Praze nebylo slunce, tady září všude kolem. V Praze bylo šedivo, tady je azuro.

 

A je tu milé překvapení. Blížíme se k hotelu a z venku vypadá moc příjemně. Uvnitř také. Až překvapivě za tu cenu. Mačkáme tlačítko výtahu a ten nás veze do předposledního patra. Čeká nás nádherný výhled. Jupíjej.

 

Otevíráme dveře a vcházíme do předsíně. Jo ta je dobrá. Dále nakukujeme do koupelny a ta je obrovská. Nakonec vcházíme do pokoje a ten je super. Malá kuchyňka a k tomu obrovská postel, vestavěná šatní skříň a psací stůl. Jo to je dobré, říkáme si s úsměvem na rtech :-)

Převlíkáme se z kalhot a mikiny do letního oblečení a vyrážíme poznat krásy města.

Jdeme ošklivějšími ulicemi asi 200 m, až dojdeme k přístavu. To jsem zapomněla říct. Náš hotel je kousíček od hlavního přístavu. Je to ale ten obrovský pro trajekty. Takže sice máme moře vedle hotelu, ale koupat se tam nedá.

 

Najednou vcházíme do ulice podél moře a ta je krásná, upravená. V tu chvíli si říkám: "Aha, tady je ten háček.". Stačí popojit k bližšímu centru a hned je to tu hezčí.

Nyní míjíme jednu opravdu gigantickou památku. Je to Cathédrale de la Major.

Jdeme dále a dále po pobřeží podél přístavu.

Už máme v nohou tak 3 km a přicházíme na krásné náměstí k Museum Villa Méditerranée. Vedle něj je další muzeum a to Muzeu evropské a středomořské civilizace. Je to moderní budova, ale působí velmi vkusně. Dokonce tu má být festival jídla. Ale až v říjnu :-(

Obcházíme muzeum a přicházíme k moři. První chvíle, kdy si můžeme sáhnout na vodu. Z pravé strany vyjíždí trajekty a na levé straně je historický přístav plný mini lodiček.

Sluníčko svítí na plné obrátky. Je opravdu teplo. Na levé straně nad přístavem na kopci vyčnívá Katedrála Notre Dame de la Garde. Tohle je nejznámější památka Marseille.

Pamatuji si, když jsme jeli na líbánky po Francii, tak jsme jeli z Dijonu do Nice a přestupovali jsme právě v Marseille. A z nádraží byl nádherný výhled právě na tuto katedrálu. Tenkrát jsem si říkala, že se sem, už jenom kvůli katedrále, chci podívat.

Naproti nám se nachází Palác Pharo. Tam se určitě budu chtít podívat, říkám manželovi.

Je to vlastně takové "U". My teď stojíme na jednom konci "U", starý přístav je na dolní části "U" a toto sídlo, které je na fotce níže je na druhém konci "U". Podle mapky to půjde popsat lépe. :-)

Chviličku sedíme u moře a kocháme se sluncem. Jsme vážně šťastní. Nic z toho, co jsem četla na internetu tu není. Je to tu krásně čisté, útulné, nádherné počasu a k tomu to úžasné památky.

Začínáme mít pomalu hlad a hlavně se strašně moc těšíme na francouzské bagety a pivo. Tohle vniklo při první návštěvě v Paříži, kdy jsme si po příletu koupili pivo a bagetu. Ani nevím proč. A od té doby, vždy když přiletíme do Francie, tak si kupujeme bagetu a pivo.

Takže vyrážíme hledat nějaký obchod. Po pravé straně se nachází Museum Villa Méditerranée a před námi je Cathédrale de la Major.

Obcházíme Muzeu evropské a středomořské civilizace a jdeme podél hradeb Historického muzea.

Pomalu jdeme po promenádě ke starému přístavu.

Ale nedojdeme až k němu, ale na začátku přístavu zahneme do leva. Říkáme si, že v těch mini uličkách bude nějaký zapadlý obchůdek.

Netrvá to dlouho a opravdu nacházíme obchůdek. Z venku ovoce a zelenina. Uvnitř základní potraviny, jako sýry, šunky, vína, piva a bagety.
To nám stačí. Kupujeme 6 piv, obr balík čipsů a bagety. Jsme spokojeni a záříme radostí. Jak málo k ní někdy stačí :-)

Vracíme se zpět k Historickému muzeu. Tam byl nádherný výhled na západ slunce. To ještě nevíme, kolik času na tomto místě budeme trávit.
Slézáme pod hradby na obrovské kameny. Pivo chladíme v moři. Na nohy nám šplouchá voda z odrazů od kamenů. Slunce začíná zapadat za moře a kolem nás nikde nikdo. Pouze dva rybáři. Otevíráme první plechovku piva a připíjíme na krásnou dovolenou. Nesmí chybět pusa. Vždy si dáváme pusu po jakémkoliv přípitku.

Slunce zapadá víc a víc a ta pravá romantika začíná. Nikdy jsem na tyhle západy nebyla, ale tohle je něco neuvěřitelně nádherného. Rybáři potichu rybaří, my nemluvě hledíme do slunce a kocháme se tou krásou kolem nás.

Venku už je tma. My stále sedíme na kamenech a posloucháme vodu odrážející se od kamenů. Začíná už být zima. Slunce zapadlo a fouká lehký, ale studený vítr.
Jelikož přes den bylo opravdu horko, tak nás nenapadlo si vzít svetřík. Takže se zvedáme z kamenů a jdeme kolem Historického muzea přes Moderní muzeum zpět na pokoj.

Tohle už je poslední fotka. Jsem opravdu šťastná a nebojím se štěstím vyskočit.

Široko daleko nikde nikdo. Pouze naprosto nádherné okolí a já spokojená, že jsme nejeli někam, kde bychom litovali.

Po půl hodině jsme dorazili na pokoj. Dáváme si sprchu a uleháme do čistých a voňavých peřin. Taky jste věřili na to, že když spíte někde poprvé, tak se musíte podívat do všech čtyřech rohů v pokoji a co se Vám bude zdát, to se splní? Já na to věřím doteď.

Takže nakukuji do všech rohů, líbám svého muže, přeji mu dobrou noc a usínám.

 

 

Tady ještě přikládám mapku toho, co jsme ušli. 

 

Pokračování zanedlouho :-)