MARSEILLE, FRANCIE - 21 KM V NOHOU

Probouzím krásně vyspalá, pomalu otevírám oči a koukám kolem sebe. Všude je tma. Tak okamžitě běžím k závěsům a pomalu je odhrnuji. Vůbec nevím, co čekat za okny. Je září a může být jakkoliv. Uff naštěstí je naprosto božsky. Doodhrnu závěsy a bafne na mě silné světlo odraženo od slunce, nebe je azurové a venku je překrásně. Jupíí.

Přísunem světla do pokoje probouzím i svého manžela a začnu poletovat po pokoji. V ledničce prázdno a mám hlad. Takže se rychle oblékáme a pelášíme poznat světa kraj. Tedy aspoň ten Marseillský. Uvazuji šátek kolem hlavy, beru cestovní skleničky a foťák do kabelky, peníze do kapsy a jdeme...to ještě nevíme, kolik toho dnes našlapeme.

Po cca 500m potkáváme obchodní centrum. V něm je Monoprix, takže plni nadšení jdeme dovnitř. Nakupujeme ode všeho něco. Miluji sladké snídaně, takže nesmí chybět máslo, marmeláda Bonne Maman a mléčné buchtičky. K tomu bagetu, paštiku, šunku a sýr a něco k pití. Vždy kupujeme džus a vodu.

 

Vše tedy máme a jdeme tam, kde jsme včera skončili. A to k Historickému muzeu. Tam usedáme na hradby muzea a hledíme do moře. Je tak nádherné. Azurové nebe a paprsky slunce tomu dodávají krásnou atmosféru. Miluji pikniky a tudíž i snídani kdekoliv.

 

Není nad ten pocit a pomyšlení, že teď všichni v ČR sedí v práci a my snídáme na hradbách historické památky.

Právě jsme dosnídali a tak vyrážíme poznávat město. Miluji ten pocit, když jdu po uličkách cizího města a nevím, kam mě nohy donesou, co potkám a na koho narazím.

 

Po cca 1 km jsme dorazili do starého přístavu. Je tu jedna lodička vedle druhé, náměstí plné lidí a stánek vedle stánku. Trhy tu frčí v plném proudu. Hlavně rybí. Za každým stánkem kotví mini lodička, která dováží čerstvé ryby na prodej. Nádhera...

Obcházíme náměstí s přístavem a jdeme dále. Stále vůbec netušíme kolik nás toho tu ještě čeká. Dala jsem na své známé a nechala se přesvědčit, že Marseille je ošklivé město. Ale není, je to tu nádherné. Každý kousek je úžasný.

Zde je vidět Historické muzeum. Tam jsme dnes ráno snídali.

Na této příjemné vyhlídce se lehce občerstvíme a odfrkneme a půjdeme dále. V tašce máme věci na pláž a doufáme, že nějakou potkáme. Moře je sice stále kolem nás, ale pláž jsme zatím nepotkali žádnou.

Nyní jsme na druhé strana pobřeží, než bydlíme. V nohou  máme kolem 7 km. Zde už to vypadá více nadějně. Když by člověk chtěl, mohl by se zde za nepohodlných podmínek vykoupat. My jdeme ale podle mapy dále směr k plážím.

Tady už je vidět ostrov d´If. Tohle je asi nejznámější památka Marseille. Kniha Hrabě monte Christo byla psána právě podle věznice na tomto ostrově. Výlet na ostrov d´If je samozřejmostí. Četla jsem o tom hodně. Takže určitě některý den tam vyrazíme.

Šlapeme dále podél moře a narážíme na tuto památku. Je to Památník padlé armády orientu. Je odsud nádherný výhled na druhou část Marseille.

Jdeme dál a dál a míjíme Pobřežní bulvár Corniche du Président-John-Fitzgerald-Kennedy.

Další mýtus. Všichni mi říkali, že moře v Marseille je špinavé. Může mi někdo říct, jestli tohle vypadá jako špinavé moře? Je krásnější, jak v Nice a tam je vyhlášené.

Tak a je to tady. Ono hledané místo. Po 9km v nohách jsme došli na začátek Marseillských pláží. Když koukáte na mapku, tak my teď stojíme úplně vpravo. Tak to jdeme okouknout.

Prošli jsme první pláž, druhou pláž a na třetí usedáme.

Jsem nadšená. Zrovna na této pláži je kamenný písek. Nejsou to velké kameny, ale ani drobný písek. Je to pohodlný a nikam se to nelepí. Takže jsme si našli jeden kousek na pláži, což nebylo vůbec těžké. Je září a je po sezóně. Děti jsou ve škole a turistů je tu poskromnu.

Po chvíli ale zjišťujeme, proč je zde tak málo lidí. První dotek vody byl šílený. Voda je naprosto ledová. Připomíná mi bazének u sauny, kam se skáče, aby se člověk rychle schladil. Brr.

Ale jeli jsme sem i kvůli tomu, tak to musím dát. Ale trvá mi to asi půl hodiny. Nakonec jsem tam vlezla, ale opravdu jen jednou.
 

Po velkém osvěžení v moři vyndáváme opět svačinku z tašky. Z másla máme spíše tekutý olej. Ble. Ale marmeláda Bonne Maman je stále skvělá. Tak si jí mažu na kousek bagety a s pohledem do moře ji ukusuji. Džus si naléváme do našich cestovních skleniček, které s námi už procestovali několik zahraničních měst. Vlastně jsme je měli v Paříži, Dijonu, Lyonu, Nice, znovu Paříži a teď v Marseille.

Po chvíli nás to tu přestává bavit. Jsme daleko od hotelu a chceme poznat ještě další zákoutí Marseille. Takže jdeme k metru, které jede přímo k hotelu. Jízdenka stojí 2,8 Euro.

Po cestě k metru se ale zastavuji a říkám manželovi: "Co kdybychom šli na Notre Dame de la Garde?" a on: "Tak jo.". A tak jsme se vydali. V podstatě to má být stejně kilometrů, jako kdybychom šli po pobřeží.

To nám ale nedochází, že tato památka je na ohromným kopci a že si pěkně šlápneme.

Jdeme si stále do kopce a koukáme nahoru a před sebe, kdy začne Notre Dame vykukovat. Kopec je tak prudký, že nám přijde, jako bychom chodili a stáli na místě. Slunce praží na plné obrátky. Není to jednoduchý výlet, ale my jsme bojovníci a smějeme se tomu a dále šlapeme.

Po tom, co jdeme asi 20 minut do opravu ohromného kopce a šlapeme posledních pár kroků z posledních sil zjistíme, že jsme na špatném kopci. Ajaj.

Ano, to je ta dnešní technologie. Navigace nás sice vedla tou nejkratší cestou, ale už nám neřekla, že to vezmeme přes dva ohromné kopce. Ohromným myslím něco jako Petřín, ale ještě více prudký :-D. Takže jsme si z jednoho obr kopce podívali na Notre Dame.

V tu chvíli jsme to vše chtěli vzdát. Ale neudělali jsme to. Vyhecovali jsme se a sešli z kopce a vyšlápli i ten druhý k této dominantě Marseille.

Když jsme sešli z kopce, potkali jsme jeden malý krámek. Tak jsme si ještě nakoupili večeři na piknik, který si plánujeme udělat u Notre Damu.

Po mnoha krocích do ohromného kopce jsme tu. Konečně. S lahví vína v jedné ruce a s igelitkou plnou jídla v ruce druhé.

Výhled je tu nádherný. Vidíme v podstatě celou Marseille. Dokonce i tento vtipný panelák.

Vyhlížíme, kde bychom se mohli usadit. Našli jsme tuto lavičku ve stínu a s výhledem na Marseille. Rozkládáme si jídlo a pojídáme pochutiny. Vytahujeme naše cestovní skleničky a naléváme si sklenku vína.

Užíváme si to. O tom není pochyb.

Po chvilce jede kolem policie. Koukáme jestli nám něco řekne. Ve Francii se totiž nesmí pít na veřejnosti. Policie ale jen nakoukne, mávne na nás pozitivním gestem a jede dál.

Takže dále sedíme u Notre Damu a večeříme. Za zády pomalu zapadá slunce a my si užíváme té krásné romantické atmosféry.
























Už jsme vše dojedli, víno dopili a tak balíme zbytek věcí a pomalu vyrážíme do hotelu. Můžeme jet metrem, ale nechce se nám. Zkoušíme, co vydržíme.

Nakonec jsme vydrželi hodně. Když jsme sundali boty, tak jsme viděli, co jsme vše ušli. Puchýř vedle puchýře se vyjímal na mé i manžela noze.

Ale co, máme za sebou 21 krásných kilometrů a určitě to za to stálo. Teď si dáme ještě sprchu a necháme si zdát něco pěkného.

Takže pro dnešek dobrou noc a pokračování příběhu je ZDE.