SUSHI MAKI A CALIFORNIA

Po tom, co jsem navštívila Sushi kurz v Chef Parade a byla opravdu nadšená, tak jsem se rozhodla Vám o tom napsat. Dlouho jsem nebyla na kurzu, který by mě tak bavil a hlavně tolik mi dal.

Když jsem byla v prosinci na Ochutnávkovém dni, kde připravoval Sushi Honza Hajný, tak jsem se dohodla s kamarádkou Marcelkou, že na jeho kurz zajdeme. Honza je obrovský komik a hlavně talent. Zkuste si vygooglit jeho jméno a zjistíte, kolik cen už vyhrál. Je to prostě mistr světa ve vaření.

Takže investice 1 500 Kč do kurzu pod jeho vedením byla minimální za to, co jsem čekala od kurzu a následně dostala. V Chef Parade jsem byla na kurzu už několikrát. Byla jsem na Itálii I. a Itálii III.

Jedničku vedl také Honza a ta mě opravdu bavila. I když většinu věcí jsem už uměla, jen jsem chtěla poznat pár fíglů v italské kuchyni. Trojka už byla pro mě trochu o ničem.

Proto jsem se od kurzů na chvíli odmlčela a vydala se, až nyní. Na Ochutnávkovém dni mě Honza nabil energií, na kterou jsem se těšila i na Sushi kurzu.

V březnu jsme tedy dorazily s Marcelkou do žižkovských prostor Chef Parade. Uvítal nás zde tento mistr vaření a pár dalších účastníků kurzu.

Každý jsme si stoupli na své místo, kde jsme měli připravené prkénko, ostrý nůž a podložku na rolování sushi.

A zaposlouchali jsme se do výkladu. Dozvěděli jsme se odkud sushi pochází, jakou má historii, co se se sushi má dělat a co zase ne. Například míchat wasabi v sojovce rozhodně ne. Tak se přiznejte, kdo to dělá? :-)

Také jsme se dozvěděli, k čemu vlastně slouží nakládaný zázvor. Jako příloha nebo mini salátek rozhodně ne. Každý valil bulvy, ale vzápětí jsme byli o něco chytřejší.

A teď už přicházela praxe. Honza nám ukázal jeden malý trik, jak uchovat podložku na téměř věčnost a nezničit si jí hned při prvním používání.

Je to jednoduché. Prostě si jí obalte fólií a je to. A má to další výhodu. Poté stačí fólii sundat a nemusíte podložku mýt. Přecijenom zapadlé kousky rýže ve spárách podložky je celkem otrava vyndavat.

Každý také zkusil kouzlo wasabi v prášku. Já žila v domnění, že to v té tubě je lepší. A ne. Je dražší a tohle je chuťově lepší. A hlavně musím říct, že nádherně voní.

Dále jsme si řekli něco o surovinách, kvalitě řas a zázvorů. Také o tom, co vše můžeme dát do sushi. V podstatě tam můžeme dát cokoliv.

Jak jste si už asi mohli všimnout, nějaký dobrák přidal na internet recept na sushi s klasickou rýží, škrobem a dovnitř dal párek a celé to zabalil do slupky od okurky. Proč ne :-D Takhle ale ne. My se vrátíme k tomu pravému, dobrému.

Nyní jsme se přesunuli na přípravu svého zázvoru. Poprvé jsem měla tu čest se potkat s přípravou vlastního nakládaného zázvoru, který nám vydrží v lednici dlouhou dobu. A po tom, co jsem ho ochutnala jsem zjistila, že je vážně lepší. Jaké překvapení.

Jo a ta růžová barva je pouze barvivo, růžový zázvor prostě neroste. Ne neroste :-)

Tak šup s ním do hrnce a jdeme ho uvařit.

Další vychytávku, kterou nás Honza naučil byl rovar na sushi. Do této doby jsem lila rýžový ocet do rýže a k tomu trochu soli a cukru. Ale tohle? To nejde srovnat. Neuvěřitelné.

Hned, jak jsem dělala své první sushi po kurzu, tak jsem si připravila vlastní rozvar a to nejde srovnávat. Ta rýže byla neuvěřitelná.

Rozvar vydrží v lednici několik měsíců. Takže ho mám nyní schovaný na další sushi.

Dále jsme se pustili do filetování lososa. Nevím, zda mi to k něčemu bude, protože pochybuji, že si někdy koupím celého lososa, ale bylo to zajímavé.

Hlavně ta preciznost rukou našeho pana učitele. Je vidět, že to nedělal poprvé. Všude vedl krásně rovný řez.

U toho nám povídal, jak poznat, že je ryba čerstvá. Jeden trik je podle očí.

 Druhý podle žáber.

 Třetí podle čichu.

 Ryba byla dostatečně očichaná a dali jsme se na filetování. Prvně šel řez podél páteře.

 A máme filet hotový.

Nyní nám Honza ukázal, jak vyndávat kostičky. Někdo má pinzetu na ryby, my se dozvěděli, jak to dělat škrabkou na brambory.

 Tady jsme si už v praxi zkoušeli nalézt kostičky a následně je škrabkou vyndat.

Teď se vracíme k rýži. Rozvar je hotový a my jdeme již uvařenou rýži dochutit. Má to své tempo a to nesmíme podcenit, jinak z rýže bude kejda.

Marcelka se toho ujala, já jí držela mísu a ona míchala.

 Teď už mohu říct, že máme suroviny připravené a jdeme motat.

Tadááá a tohle je moje sushi. Jedno Maki a druhé California. Toho obráceného jsem se strašně bála a nakonec to bylo naopak. Maki bylo vážně těžké, dostala jsem několikrát přes ruce. Někdy bylo málo rýže, poté hodně, nejdříve málo duducané, pak hodně.

Ale na výsledku to nebylo znát. Bylo to moje nejlepší sushi, které jsem kdy udělala.

Nakonec jsme si všichni sedli ke stolu a začali ujídat vlastnoručně připravené sushi. Povídali si, vyprávěli historky a byli v křeči z Honzových vtípků.

Po tom, co jsme spráskali několik desítek kousků sushi, jsme si šli ještě připravit sezamovou zmrzlinu. Člověk by nevěřil, jak něco tak jednoduchého, může být tak dobré.

Jediné mínus téhle zmrzliny je, že pak krkáte několik hodin sezam.

No a je konec. 4,5 hodiny kurzu uteklo, jako voda a my plné dobré nálady a úsměvů z něj odcházíme.

Bylo to vážně úžasné. Jak jsem psala v úvodu, už dlouho jsem nezažila kurz, který by mi dal tolik. Asi je to tím, že asijskou kuchyni opravdu neovládám. Ale také tím, kdo ten kurz vedl.

Nebyla minuta, kdy by Honza nevyfrkl nějaký frk a všichni nešli do kolen.

 Takže fotka s mistrem na závěr.

A teď ještě jedno malé shrnutí.
Těm, kteří si stejně, jako já před kurzem myslí, že sushi se dá naučit doma, tak říkám, že to není pravda. Ano můžete se naučit něco jako sushi. Nebo prostě sushi, které Vás uspokojí. Bude možná připomínat to sushi, které dostanete v All you can eat. Ale rozhodně ne to, které dostanete v japonské restauraci.

Dnes už je hodně zdrojů, které Vám ukáží, jak na to. Ale nikdo neříká, že pán, který točí video a říká Vám, jak to dělat, to opravdu umí.

O Honzovi toto říct můžu. Tady si o něm můžete něco přečíst - ZDE. A tady je jeho pár ocenění - ZDE. Prostě jméno Honza Hajný se mi zapsalo do dějin a historie mých začátků sushi a vlastně i italské kuchyně.

A tohle jsou už fotky z příprav sushi u mě doma. Netrvalo to dlouho a už týden po absolvování kurzu jsme se s Marcelkou sešly a připravily si sushi.

Celou dobu u příprav jsme se opravdu od srdce smály. Napodobovaly jsme řeči Honzy, který nás "peskoval" za vše, co děláme. Protože jsme to samozřejmě dělaly blbě :-D

Takže na závěr. Kdo miluje sushi a nechce jíst jen takové to domácí pro uspokojení sama sebe. Ale chce jíst to, které je na opravdu vysoké úrovně. Dělané podle toho, jak se dělalo po dobu hodně xxx let. Tak si kupte tento kurz.

Chápu, že 1 500 Kč je pro někoho opravdu hodně, ale už to, že sushi kurzy jsou vždy jako první vyprodané mluví o něčem.

Za mě prostě a jednoduše tento kurz doporučuji. A už se těším, až se podívám na nějaký další. Chtěla bych zkusit Thajsko.

A co Vy? Byl jste někdo v Chef Parade na kurzu? Popřípadě na jaké? A byli jste spokojeni?

PS: Stále mi pokládáte otázku, čím fotím. Takže:

Olympus PEN E-PL7