PRVOMÁJOVÝ BRUNCH

Dnes je prvního máje a to je den plný lásky, štěstí a spokojenosti. Aspoň pro ty, kteří mají svou drahou polovičku po svém boku.

Já tyto dny nikterak neprožívám, snažím si užívat každého dne, ať už je to normální pátek nebo první máj.
Možná je to ale tím, že už jsem vdaná a vím, že v tyto chvíle nebudu sama (tedy pokud manžel není na služebních cestách, což je poslední dobou poměrně často).

Dnes jsem se tedy probudila a plná sil a dobré nálady došla nakoupit snídani. Manžel stále spal a já si v tu chvíli řekla, že si půjdu zaběhat. Do běhací nálady mě dostala Terka z TerezaInOslo a včera jsem po roce a půl vyběhla poprvé.

Nečekám od toho nic jiného, než vybití stresu a špatných myšlenek a to, že z mého zadku ve tvaru kancelářské židle se stane, zadek pohledný pro mého manžela, okolí a hlavně mě.

Kdo se chce pobavit, tak se podívejte na Snapchat (najdete mě tam jako SmoothCooking). Jsou tam videa z dnešního běhu. Ale pozor, vydrží tam jen 24 hodin.

Takto spokojeně vypadám půl hodiny po běhání. Zkuste to také!

Po návratu z běhu jsem vlítla do sprchy a utíkali jsme na farmářské trhy na Náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze. Jenže na Facebooku jsme se dočetli, že Le Caveau, kde si kupujeme bagety má dnes a zítra zavřeno a tak to chtělo rychle vymyslet záložní plán.

Obloha mi říkala, že když se budu hodně modlit bude i pěkně, ale také ne. Bylo prostě chvíli nádherně a za pět minut šedivo a škaredo.

My i přes to vzali piknikový koš, deku, psy a směřovali to směrem k Atriu Flora, kde je Paul. Francie, jako Francie. Hold dnes nebude Le Caveau, ale můj stejně oblíbený Paul.

V Paulovi na nás koukali lehce, jako na blázny. Vykoupili jsme totiž půlku prodejny a mazali na jiřák. Tam už to žilo. Lidé kupovali ovoce, zeleninu, sýry, maso, květiny a bylinky ve velkém.

Atmosféra farmářských trhů mě asi nikdy nepřestane bavit.

Rozložili jsme deku, vypustili psy, prostřeli jídlo a užívali si té pohodičky.

Vybrali jsme si nádherný plácek. Seděli jsme pod stromy, ze kterých každou chvíli padal jeden kvítek za druhým. Připadala jsem si, jako někde v pohádce. Seděla jsem v zahradě zasněžené růžovými kvítky.

Nakoupili jsme si od každého něco. Však o tom brunch je. Je to chvíle, která spojuje snídani s obědem (pochází ze slova breakfast + lunch = brunch). Takže tu nesmí chybět něco sladkého, ale také něco slaného.

Nejdříve jsme tu seděli sami, po chvíli se ale přidali zamilované páry, které se fotili u rozkvetlých stromů. Samozřejmě v pozici "dáváme si pusu".

Také vám připomíná pečivo namazané máslem podávané s marmeládou léto u babičky na chatě?

Vždy, když se do něho za kousnu, tak se vrátím o 20 let zpět a zavzpomínám si. Je to prostě chuť dětství.

Manžel, ale říkal, že když byl malý, tak mu rodiče nekupovali Nutellu. Takže si jí dopřává v dospělosti.
Ne, že by mi jí někdo v dětství nějak hodně kupoval. Ale prostě marmeláda je marmeláda. A malinová? Oh la la. Moje nejoblíbenější.

 Dále jsme si dali bílý jogurt s čerstvými malinami a kalíškem musli.

 K tomu bagetu zapečenou se sýrem.

Z francouzských sladkých pochoutek naprosto miluji koláč Tropezienne. Je to něco jako náš pražský koláč, ale takový jemnější a ten krém je prostě dokonalý. Jen opravdu  málokdy ho seženu. Většinou ne. Nevím, čím to je. Buď je tak oblíbený a tím pádem vyprodaný anebo ho prostě vyrábí málo.

Tak jsem místo toho zkusila řezy Millefeuille. To je to nalevo. A k tomu citrónovou tartaletku. Ta nikdy nezklame.

Samozřejmě u bruche nesmí chybět něco k pití. Jelikož poslední dobou nepiji kávu. Vlastně už to bude 5 měsíců, tak jsem se o to více stala závislá na čaji. Nejlépe černém, kvalitním a hodně silném.

Co musím ale říct, že jsem tomu počasí věřila možná více, než bych měla. Prostě jsem si koupila naprosto svěží jahodový drink. Vlastně to jsou rozmixované jahody, zalité sodovkou a podávané s mátou.

Což by bylo dobré, ale oni to celé zasypou ledem. A v tomhle počasí? Jako jo, svítilo chvíli sluníčko, ale ne natolik, abych byla tohle schopná vypít :-)

Z domova jsem si vzala kozí jogurtové mléko. Kdo má rád kozinu, tak ho určitě zkuste. Je to zvláštní. Je lepší ho nekombinovat s dalšími chutěmi. Mě nejvíce chutná ráno, nalačno. Když ho ničím nezakusuji.

Co vlastně vy a kozina? Milujete jí nebo naprosto nesnášíte

Manžel si naprosto zamiloval ten jogurt. Já ho měla poprvé včera a musím říct, že je to vážně lahoda. Ani nevím, zda to je vyloženě bílý jogurt. Mě to spíše připomíná zakysanou smetanu, či hodně hodně hustý a smetanový jogurt.

Tohle místo bylo vážně pohádkové. Napravo, nalevo, nahoře a vlastně i na zemi bylo jen růžovo. No, něco pro mě. Růžová nebo její odstíny, je moje nejoblíbenější barva. 

Je něžná, romantická a hlavně pozitivní. A když se spojí růžová a nějaký výborný dort. Tak není, co řešit. To je vždy pěkné pokoukáníčko.

Naše holky běhaly všude kolem nás. A Kylie? To je největší hérečka a na této fotce asi cvičí jógu. Jinak si to neumím vysvětlit.

 Jo a na tento croissant bych zapomněla. Jak už asi víte, začala chřestová sezóna. Před 14 dni sezóna bílého chřestu a nyní toho zeleného. Takže je prostě všude. Takže i na našem brunchi nemohl chybět.

Tohle posezení mi připomnělo naše piknikování ve Francii. My ani do restaurací nechodíme. Většinou si nakoupíme od každého něco na trzích nebo marketech a vyrazíme na nějaké pěkné místo, kde dokážeme několik hodin sedět, povídat si a u toho jíst a ochutnávat.

Za měsíc a půl nás to čeká znovu a nemůžu se dočkat. Už doma stříhám metr :-)

 

 A co vlastně chleba s máslem a medem? Milujete to nebo nesnášíte.

Za mě citrónová tartaletka dobrý, ale tedy Millefeuille s vanilkovou náplní vyhrává. Asi mám dalšího oblíbence. Těším se, až tyto oblíbence ochutnám přímo od francouzských pekařů a budu moci srovnávat.

Po dvou hodinách našeho brunchování se začalo hodně zatahovat a dokonce padat kapky deště.
Bylo tedy na čase se rozloučit s tímto růžovým místem, složit deku a vyrazit domů.

Ale ještě jsme museli splnit jednu malou příjemnou povinnost. A to políbit se pod rozkvetlou třešní.

Vlastně ani nevím, zda tento strom byla třešeň, ale jestli ne, tak byla rozkvetlá a to je přeci to nejdůležitější.

 No není to kouzelné?

 Kapky deště na okně jsou jasným důkazem, že musíme jet domů.

Kolem a kolem to bylo úžasné dopoledne. Za pár hodin jsem stihla zažít tolik zážitků a situací, které mě nakoply do zbytku dne.
Dnes se ještě jedu podívat do pro mě nové restaurace Na břehu Rhony. Má dvě pobočky. Jednu v Karlíně a druhou na Výtoni. Je také francouzská, tak jsem na ní velmi zvědavá.
Pokud se mi tam zalíbí, tak vám o ní určitě napíši.

Občas stačí opravdu málo a i obyčejný den se může stát významným a něčím nezapomenutelným

Hlavně se nezapomeňte pořádně zulíbat a užít si dnešní páteční den. Vždyť je pátek a pro většinu z nás to znamená den volno.


Takže přeji krásný, snad i slunný den

Kačí

PS: Stále mi pokládáte otázku, čím fotím. Takže:

Olympus PEN E-PL7