ATÉNY, ŘECKO - NÁVRAT ZPĚT DO ATÉN, PAMÁTKY, NEJLEPŠÍ KÁVA, ZPĚT DO PRAHY

Pátý den v Řecku, avšak ne tak pohodlný, jako v Kalamátě. Tento hotel naprosto těží z polohy, ale na komfort už tak důraz neklade. Postele tvrdé, hotel velmi zanedbaný, výhled z okna je do zdi, která je už 30 cm od okna. Takže okno nejde ani otevřít. Trochu jsme si tu připadali, jako ve sklepě. Andrea ale tento hotel vybírala hlavně kvůli poloze. Je to přímo na metru, které jede na letiště a také přímo v centru a tak to máme kousek na památky.

Oblékáme se a jedeme do 11tého patra. Tam se podávají snídaně. Recepční nás navnadil. Prý je odtamtud nádherný výhled. A také že je. Vidíme přímo na Akropolis. Slunce svítí na město a Akropolis vyjímá na vrcholku Atén. Nádhera.

Tím to ale začíná a končí. Snídaně je opravdu katastrofální. Veškeré jídlo vypadá, jako kdyby ho již někdo pozřel či tam leželo už od předchozího dne. Tak jsem vsadila na jistotu a dala si řecký jogurt s medem.

Ze snídaně pelášíme do centra. Chceme vidět další památky. První kroky ale vedou do kavárny, kterou nám ukázal ve čtvrtek Santoš. Má vlastní pražírnu a je opravdu výborná. Já své chutě uspokojila a můžeme razit dále.

Atény, jako město se mi upřímně nelíbí. Je to poměrně špinavé město a hlavně dosti chaotické. Všude jezdí opravdu hodně aut. Lidi se předbíhají, strkají do sebe, skáčou do silnice na červenou. Je to takový ten pocit, že když tam jste, tak si vůbec neodpočinete. Jen se děsíce, co dalšího přijde. Takže utíká z přímého centra a procházíme se uličkami. Ty jsou klidné. Asi je to i proto, že je teprve 9 hodin ráno a většina restaurací a kaváren je ještě zavřená.

Památky jsou ale v Aténách nádherné. Monstrózní. Výhledy jsou také dech beroucí.

Když už cítíme v nohou únavu a čas nás tlačí, tak to směřujeme k hotelu. Tam máme schované kufry. Zbývá nám ještě cca 30 minut a tak si sedáme do místní kavárny. Na Foursquare má dobré hodnocení a vypadá opravdu pěkně. Nachází se u hlavního náměstí.

Mají domácí dortíčky, sušenky, musli tyčinky. To se nám líbí. Zabíráme tedy židli na venkovním baru. Na doporučení obsluhy jsem si objednala espresso a tartufo. Chtěla jsem nescafé. Ne to naše, které známe v ČR. Tohle je prý název pro jejich druh kávy. Několik z vás mi to doporučovalo. Jenže obsluha řekla, že prý to bylo moderní tak před 10ti lety. Tak ne. Dala jsem tedy na doporučení.

A byla jsem ráda. Venku bylo horko a tohle bodlo. Dokonce obsluha poradila, že si mám nalít kávu přímo na tartufo. A to bylo vážně skvělé. K tomu jsme si objednali smoothie a tyčinku ze slunečnicových semínek. Vše vážně výborné.

A je to tady. Čas nás tlačí. A tak jdeme na hotel pro kufry, poté ihned na metro a jedeme na letiště. Jen si dejte pozor, kdybyste byli někdy v Aténách. Metro sice jezdí poměrně často, ale končí v jedné stanici, odkud jezdí metro pouze jednou za půl hodiny na letiště. Takže jsme museli vystoupit a počkat na to, které nás tam doveze. Naštěstí jsme dorazili ještě poměrně včas a měli chvilku na to si koupit Reese´s. Burákové máslo obalené v čokoládě. Závislost.

Každý mě děsil, že v ČR je šílená zima. A ano, vypadalo to vtipně, když tu každý chodil v bundě a kalhotech a my vystoupili v kraťasech a tílku. Mno nic. Utíkala jsem do Paula si koupit obr kelímek horkého čaje na zahřátí.

Brácha na nás už tou dobou čekal v jeho červeném fáru. Tímto mu ještě jednou děkujeme za odvoz a za záchranu před umrznutím.

Tímto se s vámi loučím. Jsme u konce našeho řeckého výletu. Doufám, že se vám post z food Aténsko Kalamátského výletu líbil a že se budete těšit na další.

Zanedlouho bude na blogu článek z Bratislavy a ihned poté z Amsterdamu.

Děkuji za přízeň a za vaše naprosto nádherné a podporující komentáře. Mějte se krásně a užívejte každého dne, který vám život naservíruje.

Pa vaše Kačí