ATÉNY, ŘECKO - VÝHRA A CESTA ZA POZNÁNÍM

Kdo sleduje můj Facebook a Instagram si nemohl nevšimnout záplavy fotek ze zářijové dovolené. Strašně dlouho jsem přemýšlela, jak pojmout tento článek. Zda sepsat všechny dojmy najednou nebo prostě a jednoduše krok po kroku.

Jelikož mám v sobě tolik emocí, zážitků, pocitů a tolik bych toho chtěla vykřičet, tak to vezmu hezky pěkně postupně. Z každého dne Vám nahraji jedno video a také sepíši pár slov o tom, co jsem tam zažila. A že toho nebylo málo. Tak jdeme na to.


Jak jsem se k tomuto zájezdu dostala? V dubnu 2015 portál Blogerky.cz vyhlásil soutěž s firmou Kalamáta Papadimitriou, která vyrábí opravdu výborná krémová balzamika. A nyní už vím, že nejen to.
Bylo vybráno kolem 10ti blogerek a každá měla něco uvařit. Článek o tom, co jsem vařila já naleznete ZDE. Ale momentálně ani tak nejde o to, co jsem uvařila, ale o to, že jsem to vyhrála. Ano, já. Já, která se nikdy nezúčastňovala soutěží, protože jsem si nevěřila, že bych něco mohla vyhrát. A zrovna toto. Jupííí.

Video z vyhlášení soutěže a setkání s foodblogery

Jenže v tu chvíli jsem ještě nevěděla, co zažiji. Představovala jsem si klasický zájezd do Řecka s prohlídkou továrny. Ale ne, takhle to nebylo. Byl to jedním slovem ráj.

Video z prvního dne naleznete zde:

Na čtvrtek 3. září 2015 jsme měli zakoupené letenky do Athén. Ano my. Já a manžel. Letadlo odlétalo v 16 hod. a tak jsme měli ještě půl dne pro sebe. Ráno jsme vstali (já v 6 hod.) a začala jsem psát článek o dýňových receptech (ZDE) a žehlit prádlo, které si vezmeme s sebou.

Poté jsme zabalili kufry a vyrazili na brunch. Kam jinam, než do Cacaa. Je to po cestě, v podstatě za rohem od Hlavního nádraží, odkud jezdí autobus přímo až na letiště. Seděli jsme několik hodin u stolu, povídali si a ujídali vše, na co jsme měli chuť. Jedeme přeci na dovolenou, tak se nebudeme omezovat.

Vaječná omeleta se sýrem a šunkou (doporučuji)

Kuřecí sendvič s avokádem

Manžel vyhrál chytré hodinky od Sony a tak projevoval opravdu radost :-) 

Čas pomalu ubíhal a my se vydali směrem na letiště. Odevzdali jsme kufry a šli se podívat do restaurace Rancheros. Dostala jsem totiž pozvání, jako několik dalších blogerek, přijít ochutnat mexické speciality.

Tato restaurace se nachází v části, kam smí pouze ti, kteří mají letenku. Jsou tam dvě. Jedna na terminálu 1 a druhá na terminálu 2.
Přivítala nás (pravděpodobně) manažerka a vyprávěla nám o chodu restaurace. O její nabídce a také o tom, že mají vše čerstvé a vše se připravuje každý den. Asi by to tak mělo být všude, ale je dobré to v dnešní době zdůraznit :-)

Objednali jsme si burrito, mexický burger, quesadillu a nachos. Něco jsme zakousli tam a něco si nechali zabalit do letadla. Burrito bylo vážně skvělé a s radostí jsem uvítala konečně restauraci, kde si můžete dát jídlo za normální ceny. A hlavně to, že si to můžete vzít s sebou do letadla.

Stavila jsem se ještě v Paul a vzala si kávu na cestu. Přesněji do letadla. A k tomu ještě 2 makronky. Kdyby náhodou. Znáte to. Nikdy člověk neví, na co zrovna bude mít chuť.

Po dvou a půl hodinách jsme pomalu začali přistávat. Výhled z okénka byl naprosto úchvatný. Slunce začalo zapadat, házelo krásně oranžovo žluté odlesky do moře a vytvářelo opravdu romantickou atmosféru.

Okolí aténského letiště je nádherné. Všude hory a příroda, téměř žádné budovy a k tomu moře. Takže tohle byla pastva pro oko.

Plná natěšení a emocí jsem vystoupila z letadla. Na letišti nás přivítal tento nápis a také Andrea. Ta nás doprovázela téměř celou dovolenou. Pomáhala organizovat celou tuto soutěž a také zájezd. V Řecku žije již 35 let a tak nám vyprávěla o tom, jaké to tu je, jak dopadá krize na místní život, co je zde dobré a co zase horší, jací jsou Řekové a také, kde mají nejlepší Souvlaki.

Souvlaki, to je místní specialita z chlebové placky, plněná zeleninou a masem. Takže cesta z letiště mířila právě do jednoho místního pouličního bistra. Toto je prý vyhlášené a ona sama nejezdí na Souvlaki jinam.

Usedli jsme si ke stolku umístěnému na ulici, vyšplhali se na barové židle a začali si povídat. K tomu jsme přikusovali tuto specialitu. Já s Andreou jsme měly vepřovou a Arty měl kuřecí.

V tuto chvíli jsem ještě nevěděla, co nás čeká. Brala jsem to jako zájezd s "nějakým" programem, ale vyklubal se z toho naprostý opak.

Když jsme dojedli každý své Souvlaki, tak jsme nasedli opět do auta a jeli na hotel. Bylo už kolem 23 hod.  a my byli celkem unavení.

Hotel byl nádherný a hlavně měl opravdu úžasný výhled. Bydleli jsme v 19. patře a tak jsme koukali téměř na půlku Atén.

Tento den byl poměrně náročný a tak jsem zalezla do postele, otevřela knížku a upadala do spánku. Druhý den byl rozplánovaný na každičkou minutu a plán zněl opravdu úžasně. Procházka městem, návštěva místního vyhlášeného cukráře, masové a zeleninové trhy, street food a to vše s doprovodem místního kuchaře. To je něco pro mě.

Takže teď už dobrou noc a zítra se těším u pokračování.

PS: Znáte takový ten pocit, kdy nezvratně smažete fotku a v momentě, kdy to uděláte, řeknete "sakra"!!! Tak to se mi stalo s nočním výhledem z hotelového pokoje. Což byl opravdu nádherný pohled. Představte si tmu, hodně světel, noční provoz a celé Atény. Njn, teď už nenadělám nic...


Článek z 2. dne naleznete ZDE.