BRATISLAVA, SLOVENSKÁ REPUBLIKA - EB KICK OFF, 1. DEN

Jak už jste mohli zaznamenat na sociálních sítích či blozích, tak o víkendu 18. – 20. září 2015 se konal Elite Bloggers kick off.

Nebylo to nic jiného, než víkend strávený po boku 11ti blogerek. V Bratislavě. Nečekala jsem od toho nic, ale vlastně vše. Bála jsem se tam jet, ale zároveň se neskutečně těšila. V Bratislavě jsem byla již 2x, ale vlastně jsem z ní moc neviděla. A tohle to změnilo.

V pátek ráno jsem utíkala na schůzku, na které jsem si dala své letošní první podzimní kafe ze Starbucks. Popíjela jsem ho z jejich naprosto úžasných kelímků. Tohle se jim opravdu povedlo. To se musí nechat.

Schůzku jsem měla na Václavském náměstí a sraz s holkami byl na Hlavním nádraží v Praze. Takže kousek. Bylo krásně, sluníčko svítilo a pofukoval jemný vítr. Seděla jsem na lavičce uprostřed náměstí a užívala si pohled na Národní muzeum. Ten pohled se mi nikdy neokouká. Stále jsem měla necelou hodinu do našeho setkání a tak jsem si tak přemýšlela, jaké to asi bude. Jak si sedneme, kdo se s kým zná a kdo vlastně vůbec.

Po cca půl hodině jsem to už směřovala na nádraží. V jedné ruce jsem táhla svůj mini kufr a v druhé si nesla horký nápoj. Na místě jsem potkala Domču a Brixie. Chvíli na to dorazila Terka s Johnim a nakonec zbytek děvčat. Připadala jsem si chvílemi, jako když mezi ně nepatřím. Přeci jenom jsem z kategorie food a ta má do beauty a fashion daleko. Ale holky byly úžasné a tak jsem zapadla poměrně rychle. Aspoň doufám.

Ve vlaku jsme se rozdělili do dvou skupin, přesněji do dvou kupé. Já seděla s Barčou (BKblog), Domčou (Dblog), Terkou (TerezaInOslo) a Johnim. Cesta byla dlouhá, trvala kolem 4 hodin. Nakonec mi ale utekla, jako kdybychom jeli pouhou hodinku. Po cestě jsme si vyprávěli příběhy, zážitky a zkušenosti nejen ze světa blogování. Také nám dělalo společnost sushi od firmy SushiTime.

V tu chvíli jsem se musela opravdu smát. Každá z nás vytáhla foťák a fotila si ho ze všech možných úhlů. Jediné, co mi probíhalo v tu chvíli hlavou bylo: „Konečně jsem mezi svými, konečně mě někdo chápe“.

Po 4 hodinách jsme dorazili do Bratislavy.

Ubytovali jsme se v nádherném a opravdu luxusním Grand Hotel River Park. Ani nevím, zda jsem někdy bydlela v krásnějším hotelu. Každý zaměstnanec se o nás staral jako o skupinu princezen. Vlastně to bylo hlavní náplní tohoto víkendu. Žít jako princezny a poznat se navzájem.

Měli jsme cca 15 minut na to se převléci a zabydlet v pokojích a ihned byl sraz v lobby. Jak můžete vidět ve videu, tak pokoje jsou vážně nádherné. Mně se osobně líbilo to, že jsou vybaveny a zařízeny do posledního detailu, ale přitom nepůsobí škrobeně. Od první chvíle jsem se tam cítila, jako doma. Což zní vlastně vtipně, ale víte, jak to myslím.

Pokoj jsem sdílela s Ejvi (EjviFreedom). Ta ale kvůli pracovním povinnostem dorazila až večer. Takže jsem se zatím zabydlela sama, převlékla se do čistého a pohodlného oblečení a vyrazila na sraz.

V tu chvíli už stál před hlavním vchodem do hotelu červený vyhlídkový vláček s usměvavým a velmi sympatickým řidičem. Jediné, co bylo slyšet: „Jůůů“, „Jééé“. Nevím, jak vy, ale já běžně tímto vláčkem nejezdím. Vlastně jsem v něm nikdy nejela. Takže jsme s úsměvem od ucha k uchu naskákali do vláčku a užívali si prohlídku města.

Hlavu jsme otáčeli zprava do leva a zleva do prava. Ze zadu to muselo vypadat opravdu vtipně. Míjeli jsme několik zajímavostí, až jsme dorazili k hradu.

Následoval nádherný výhled a hlavně souhrn fotek ze všech úhlů. Johni, jakožto jediný muž v naší bandě se opravdu bavil. Neskutečná věc, když se sejde tolik holek na jednom místě, které milují focení. Možná jsme i trochu působily, jako atrakce pro další turisty, ale co. Asijští návštěvníci nás určitě chápali.

Nasedáme zpět do vláčku a pokračujeme v naší vyhlídkové cestě.  

Zanedlouho stavíme před hlavním vchodem do hotelu a loučíme se s řidičem vláčku. Děkujeme za úžasný zážitek. Rozebíháme se do všech stran. Někdo zpět do našich pokojů a někdo prozkoumat okolí hotelu.

Máme opět několik desítek minut na to se upravit a převléci a hodit do pohody. Stihla jsem to rychleji, než jsem doufala a tak jsem si sedla do velmi pohodlného gauče, uvařila šálek čaje a shlédla aktuality na internetu.

Sjíždíme výtahem zpět do lobby, kde máme sraz. 

Na denním plánu byla degustační večeře, která byla podávána formou tapas a doprovázena výkladem o místních vínech.

Co bylo opravdu nádherné, že výklad vedlo jedno děvče, u kterého bylo opravdu vidět, jak ta vína miluje. Vše říkala s takovým nadšením a přesvědčením. Je tak nádherné pozorovat někoho, kdo miluje svou práci.

Když se tímto vrátím k našemu víkendu, tak vlastně přesně proto tu jsme my. Máme spojit své síly, svoje nadšení, svůj um, zkušenosti a navzájem se podpořit v blogování. To je vlastně takovou naší denní prací. Ač to nevypadá, tak kdo bloguje a miluje to, tak tím žije a dává do toho veškerou svou volnou chvíli a energii.

Vraťme se ale k jídlu. Jako tapas jsme ochutnali marinované olivy, croquettas de Polo - kuřecí kroketky, grilovaný hovězí steak, paprikovou salsu, grilovanou chobotnici à la Gallega, brambory pečené v soli, placičku ze španělského salámu a serrano šunky, datle ve slanině, grilované papriky Pimetos de Padrón a grilované krevety. Jako dezert se podávalo churros s čokoládou.

Ke každému jídlu, ke každé chuti bylo podávané jiné víno. Celkem jsme ochutnali okolo 6ti vytříbených lokálních vín. Dozvěděli jsme se opravdu zajímavé informace.

Avšak nejzajímavější pro mě bylo to jahodové. Chutnalo opravdu dokonale. Jako kdybyste do toho vína dali vylouhovat čerstvé jahody. Slast. I teď u psaní tohoto článku mám chuť toho vína na jazyku.

Po večeři jsme už „jen“ seděli a povídali si. Bylo opravdu krásné sedět u stolu s děvčaty, která už cca rok sleduji a čtu jejich blogy. Znám je pouze z online světa. Holky z fashion, beauty a lifestyle mají tu výhodu, že se sem tam potkají na různých akcích a poznají. Ale, co my holky z foodu? Moc toho pro nás není. A pokud ano, tak opravdu pouze pro food kategorii.

Například holky z A cup of style. Jejich blog naprosto zbožňuji a videa také. V youtube kategorii jsou pro mě top. Stejně tak Domča z Dblogu. Je to mladé děvče, které se vyhouplo v blogosféře, tak strašně rychle a vysoko. Dostalo se do podvědomí tolika čtenářů a hlavně motivovalo a motivuje tolik slečen a třeba i chlapců. Také holky z World needs Blondes. Upřímně jsem o nich nikdy neslyšela, ale jsou to sympatická a hlavně nádherná děvčata. Jsou dvojkou píšící svůj WNB blog a že jim to jde a hlavně sluší dohromady. Další, z koho jsem měla opravdu radost, že jsem ji mohla poznat byla Barča z BKblogu. Na někoho může působit opačně, než jaká je. Ale je to tak milé děvče. Kdybych jí asi potkala někde na večírku, tak bych se jí bála oslovit. Ale ona je tak pozitivní, tak milá a přátelská, až jsem tomu nemohla uvěřit. Po pár hodinách jsem měla pocit, jako bych jí znala už pěknou dobu. A samozřejmě Terka z TerezaInOslo. Její blog je neuvěřitelně čtivý. Z počátku jsem vůbec netušila, že právě ona stojí za tímto projektem. Za tím, že díky ní poznám své blogoidoly a strávím s nimi úžasný víkend plný neuvěřitelných zážitků.

Večer probíhal dále tak, že jsme si vyprávěly příběhy a Johni přihlížel a lehce naslouchal. Jeden den stačil k tomu, že jsme byly tým a jako tým se chovaly.

Okolo půlnoci jsme se všichni odebrali do svých pokojů. Rozloučili se a popřáli dobrou noc. Já jsem s úsměvem padla do postele a těšila se na další den. Den, který měl být ještě o něco zajímavější, než tento. A také, že byl.

 Ale to vám povyprávím až zítra….

ČLÁNKY Z DALŠÍCH DNŮ NALEZNETE ZDE:
1. den v Bratislavě
2. den v Bratislavě
3. den v Bratislavě