KALAMÁTA/KITRIES, ŘECKO - NAHLÉDNUTÍ POD POKLIČKU ANEB POZNÁNÍ MÍSTNÍCH TRHŮ, JÍDLA, PLÁŽE A ZDEJŠÍHO ŽIVOTA + RECEPT

Včera jsme přijeli už ve tmě a tak jsme netušili, jaká paráda nás čeká při pohledu z okna. Takže ihned po tom, co jsem otevřela oči, tak jsem letěla k oknu (mno letěla, zvedla oči) a podívala se na tu nádheru. Bylo to něco neskutečného. Azuro, modro, moře, nebe, nic kolem toho. Jsem v sedmém nebi, řekla jsem si.

Kroky tedy vedli do kuchyně k místu, u kterého jsem včera byla dojatá. A to k míse plné dobrot připravených maminkou majitele fabriky. Koupit vše umí každý, ale připravit? To už málo kdo.

Pokrájeli jsme si vánočku, připravili sušenky, uvařili kávu, rozkrojili čerstvé fíky a nachystali hroznové víno, které na nás čekalo v ledničce.

Domácí fíková marmeláda od maminky majitele

Jídlo jsme si opravdu užívali. Jak jinak, když jsme měli ten božský výhled přímo do moře, do azura.

Dnes je v plánu návštěva fabriky Kalamáta Papadimitriou a místní trhy. Prodávají zde místní farmáři, žádný přeprodej. Rovnou ze zahrádky na trh. Tedy u většiny surovin.

Takže nezbývá nic jiného, než z pyžama hupsnout do šatů a na obličej nanést jemná ličidla, která mi dovezl manžel ze služební cesty (ano, takhle mě rozmazluje).

V tomto apartmánu jsme měli malý kávovar Nespresso. Nikdy jsem s ním nepřišla do přímého styku (krom toho byznys v práci) a tak jsem si ho opravdu užívala. Jelikož nad ním už dlouho přemýšlím, tak jsem byla ráda, že jsem ho tu vyzkoušela.
Káva z něj byla výborná. Nejsem žádný kávospecialita, tak doufám, že se do mě nepustíte a spíš mě podpoříte v koupi nenáročného kávovaru. Aspoň tak na mě působí.

 Ještě pár záběrů z tohoto kouzelného místa a jedeme do Kalamáty.

I když to byla apartmáno vila, která se dá běžně pronajmout, tak jsem si opravdu užívala její vybavení. Celé to tu bylo naaranžováno, jak když tu někdo bydlí. Žádné holé stěny, či jeden obraz visící nad postelí. I čerstvé květiny na konferenčním stolu jsme tu měli.

Majitel nám zde nachystal i olivový olej z vlastní zahrádky :-) A samozřejmě jeho balsamika a hořčice.

Po cestě jsme se stavili opět pro Cappuccino Fredo. Moje nová závislost, jen v ČR to nikde neprodávají.

Přišli jsme do fabriky a s úsměvem nás vítala milá blondýnka s dvojčaty v břichu. Stále jsem si opakovala, jak je možné, že je tady každý tak v klidu a milý.

Usadili nás v kanceláři dědečka majitele, zakladatele. Řekli jsme si něco o hygieně a provozu. Také jsme se bavili o tom, jak zpropagovat tyto balsamika v ČR a vlastně ve světě. Bylo to opravdu zajímavé nahlédnout pod pokličku toho všeho.

Zleva: Majitel, Arty, já, Andrea a těhotná blondýna :-)

A tady už je pár fotek z výroby. Tohle je třízení rozinek. Ano, i ty Kalamáta Papadimitriou vyrábí, ale k nám do ČR se nedováží.

Hlavní pás se dělí na více těchto menších. Po každém menším pásu jedou rozinky dle velikosti.

Tady je ještě kontrolor, který ručně kontroluje, zda jsou opravdu správně roztřízené a probrané od špatných či zda je šťopka utržena.

 Zaměstnanec míchající balsamika.

 Podhled na fabriku zevnitř.

 Mini verze balsamika pro letecké společnosti.

Po prohlídce, která byla opravdu záživná a výživná jsme nasedli do auta a přesunuli se na místní trhy. Jak už jsem výše psala, je to trh jen s místními potravinami.

Mají zde ovoce, zeleninu, maso, uzeniny, sýry, bylinky, čaje a další.

Nakonec jsme si ještě sedli na kávu a pokračovali na trhy. Tam jsme nakoupili tyto úlovky na salát k večeři.

Koupili jsme meloun, masitá rajčata, červenou cibuli, papriky, okurky, fíky, čaje, bylinky, uzeniny a sýry.

A nakonec jsme si z toho vyrobili tento úžasný salát ze zeleniny, fíků, hroznového vína a feta sýru. Recept naleznete ZDE.

Po dobrém obědě to chce i trochu pohybu. A tak jsme vyrazili k moři. Měli jsme svojí vlastní soukromou pláž. Nikdo nebyl ani kolem. Takže opravdový ráj.

 Připadala jsem si tu jako amazonka s moderní technologií:-)

Slunce už začalo pomalu zapadat a tak jsme se přesunuli na terasu. Odkud jsme si užívali ten nádherný západ.

Uvařila jsem si další šálek kávy a kochala se tím výhledem. U toho jsem si povídali a nevěřili, že se toto opravdu děje.

Nikdy jsem v ničem nesoutěžila. Nevěřila jsem si, že bych mohla vyhrát. Ale blog mi otevřel oči a ukázal, že když člověk něco opravdu chce, tak to může získat, či toho dosáhnout.

Kdybych asi tehdy věděla, co mě opravdu čeká, tak jsem tak nervózní, že do té soutěže nejdu. Ale jsem opravdu šťastná, že jsem šla a že jsem to vyhrála.

V momentě, kdy se mi už zavírala očka, tak přišla Andrea a nabídla nám, že nás vezme s sebou ven. I s Christosem (majitelem) a jeho rodinou.
Nabídku jsme přijali a vydali se do centra Kalamáty.

Usedli jsme do krásné a příjemné restaurace na pobřeží a užívali si romantické atmosféry. Jediné, co svítilo byla svíčka.

Kolem svíčky bylo rozprostřeno jídlo. Vše formou finger food. To, co mohu opravdu vypíchnout byl plátek pečiva s chutney z rajčat. To bylo něco opravdu neuvěřitelně dobrého.

Po několika hodinách povídání si jsme se vydali zpět do naší vily a užívali si další noc v té téměř nejpohodlnější posteli, ve které jsem kdy spala.

Dobrou noc a těším se u dalšího dne. Ten naleznete ZDE. (připravuje se)