BRATISLAVA, SLOVENSKÁ REPUBLIKA - KICK OFF 2. DEN

 

Dobré ráno, sluníčko svítí a může začít další den v Bratislavě, o kterém vám budu nyní vyprávět.

Jelikož jsem včera usínala s pěknou rýmou a nachlazením, tak jsem byla zvědavá, jaká bude noc a hlavně probuzení. Vzbudila jsem se kolem šesté hodiny ráno a kupodivu mi bylo celkem dobře. Roztáhla jsem závěsy, uvařila si horký čaj, sedla do křesla a relaxovala. V pokoji bylo hrobové ticho, Ejvi ještě spala. Tyhle chvíle si poslední dobou užívám úplně nejvíc. Člověk vypne mozek a jen kouká do prázdna.

Kolem osmé hodiny jsme se všechny holky s Johnim sešly dole v lobby a vyrazili na snídani. Tohle byl naprosto ideální čas pro mě, pro food blogera. Od Grand hotelu jsem čekala snídani naprosto luxusní. A také, že byla.

Výběr byl z klasických „švédských stolů“, jednoduše raut, či jak se to nazývá. Já mám přímo závislost na čerstvém ovoci a toho tam bylo hodně. Tak jsem si nabrala talíř plný vykrájených citrusových plodů a melounů.

K sladkému potřebuji něco slaného. A tak jsem objevila uzeného lososa, k tomu jsem si přidala žervé, čerstvou zeleninu a celozrnnou housku.

Když jsem si vše donesla ke stolu, nafotila, tak přišla obsluha a zeptala se, zda bych si přála něco ze stálého menu. Se zaujetím jsem do něj nahlédla a bez váhání si objednala francouzské tousty. Bylo mi sděleno, že mají vlastního pekaře. Takže od nich čekám opravdu hodně. Káva a čerstvý fresh k tomu nesměl chybět.

Seděla jsem u stolu s Terkou (TerezaInOslo) a Kristýnkou (WorldNeedsBlondes) a samozřejmě Johnim. Popřáli jsme si dobrou chuť i s ostatními děvčaty a pustili se do jídla.

Ten toust? OMG! To bylo něco nepopsatelného. Promiň Arty (ten mi je občas dělá, ale z kupovaného tousťáku), ale tyhle tousty jsou ty nejlepší, které jsem kdy jedla. Francouzské tousty zalité javorovým sirupem, to je moje naprostá závislost.

Snídaně byla opravdu obrovská. Vlastně jsem měla, co dělat, abych to vše snědla. Jenže, když už snídám, tak mám ráda dlouhé snídaně a dlouhé povídání. Na to tady nebyl čas.

Po snídani nás čekal výlet lodí a nevěděly jsme, kdy bude další jídlo. To nám Johni tajil. Téměř vše jsem tedy dojedla, doběhla si na pokoj pro bundu a opět byl sraz v lobby.

Tohle jsou Kristýny wafle. Také jsem si na ně dělala zálusk. Ale toust je toust. Znáte mě s tou Francií.

Odtamtud jsme se přemístili před hotel, přesněji za hotel k řece. Tam už stál František.

František je sexy kapitán lodi SpeedBoats.sk, který si u nás budoval respekt. Tak nějak se mu to povedlo. Zaškolil nás na chování na lodi a vypluli jsme.

Upřímně? Když jsem se dozvěděla, že pojedeme na loď, tak jsem si myslela, že to bude taková ta výletní, kde nám rozdají sluchátka, my poplujeme a budeme koukat ze strany na stranu. Stejně tak, jako jsme to dělali ve vláčku. Což by mi vůbec nevadilo. Ale...

Nasedli jsme do speed boatu. Uf. V tom jsem jela poprvé. František nás nešetřil a tak to s námi nakláněl ze strany na stranu. Chvílemi jsme jeli kolem 150 km/h. To bylo něco.

My s Barčou (BKblog) jsme seděly na přídi. Byla tam dvě místa, nikomu se nechtělo a my neváhaly, ani vteřinu. Kdo si tam nesedl, neví, o co přišel. Vlastně asi dobře pro něj. Tam totiž byla ta pravá atmosféra.

Pluli jsme až k Děvínu. Tohle místo je pro mě významné. Hlavně z osobních důvodů. Manžel mě tam chtěl požádat o ruku. Ale počasí nám v tu chvíli vůbec nepřálo, ani vlastně jiné podmínky. Pršelo a nakonec byl Děvín zavřený. Takže z toho tenkrát sešlo. Ale nebojte. Nakonec mě požádal a už mám 2 roky po svatbě.

Tak to byla taková vsuvka. U Děvína František otočil loď a plul s námi zpět k centru Bratislavy.

Přesněji k obchodnímu centru Eurovia. Zde Johni vyskočil z lodi, uvázal lano a poté jsme ho následovaly.

Na břehu nás vítali zástupci dalšího hotelu Sheraton, kam jsme šli na oběd. Před obědem jsme si ale prošli prezidentské apartmá. Co si budeme povídat, byla to nádhera. Hlavně ta koupelna a obývák. To bylo něco.

Chvíli jsme záviděli těm, kteří zde mohou bydlet a užívat si komfortu. Ale jelikož závidět se nemá, tak jsme toho nechali a pokračovali dál.

Po prohlídce jsme se přesunuli do restaurační části, která byla celá prosklená a byl výhled na venkovní akce. Před Eurovií se zrovna konal Avon pochod. Takže plocha byla zavalena růžovými tričky a slovenskými celebritami. 

Opět nastal můj čas. Čas pro food maniaka a food blogera. Na stole leželo sepsané menu, které se bude podávat.

Ihned přišel personál a nalil nám skleničku sektu s květem ibišku.

Jako první chod se podával:
Míchaný listový salát s pečenými ořechy, mandarinkovým dresinkem a grilovanými krevetami.

Co na to říct. Ommmm. Hmmm. Mňam. Jinak to asi vyjádřit nejde. Ti, kteří stále odsuzují salát, protože je to jednoduše salát, tak ať ochutnají tohle.
V jednoduchosti je krásna. Říkám to pořád. Jemně pokrájený salát zalitý svěží citrusovou zálivkou, posypaný kešu ořechy, pistáciemi a doplněn o krevety. Nemám slov.

Chvíli poté, co jsme dojedli první chod, následoval druhý. Ajaj. Další pastva pro oči a chuťové buňky.

Podával se:
Pečený losos s bramborovým pyré a lanýžem, omáčkou z bílého vína, kaviárem a pažitkou.

Další #foodporn. Losos byl udělaný akorát, šťavnatý a chuťově naprosto výborný. Pyré bylo husté a doplněno o lanýžovou chuť, která byla skvělá. Ale co asi čekat od takového hotelu.

Jako třetí chod se podávalo:

Čokoládové tiramisu s jahodovou omáčkou a pomerančovou kůrou.

Jednoduchá a přitom výrazná chuť nadýchaného dezertu, který byl dokonalou tečkou za 2 předchozími chody.

Když jsme dojedli, tak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna jela do hotelu dříve, druhá tam ještě seděla a povídala si.

Já byla v té druhé. Seděla jsem tam s Nicole a Luckou (ACupOfStyle),s Terkou (TerezaInOslo) a Johnim. Rozebírali jsme to, jak je to zde skvělé a kochali se vším, co nám víkend nabízel. A že toho nebylo málo.

Po cca půl hodině jsme vyrazili ven a tam na nás čekalo toto auto. Ano, toto auto.

Z legrace jsme řekly s holkami: "To jede pro nás, že?" Ha ha. A Johni s kamennou tváří: "Ano, to je pro vás!". Nevěřily jsme mu to do chvíle, kdy jsme seděly v autě.

Jak jsem psala v předchozím článku. Chovají se k nám, jako k princeznám. Jestli šlo o to si odvést z tohoto víkendu milióny nezapomenutelných zážitků, tak se splnilo.

Auto zastavilo před hotelem. Vystoupili jsme a šli na pokoj.

Tam jsme se převlékly do plavek a jely do 11. patra, kde na nás čekal Johni s Terkou. Čekal nás wellness program. Johni nám popřál krásný zážitek a nechal nás o samotě. Měly jsme dívčí program.

Personál nás zavedl do relaxační místnosti, kde bylo několik relaxačních postelí. Usedly jsme na ně a užívaly si klid a pohodu.

Přišly dvě masérky, či jak je nazvat. Povídaly nám o relaxaci a rozdaly kartičky, kde jsme měly vyplnit to, co nás trápí, bolí. Jelikož jsem byla nemocná, tak mě v tu chvíli bolel celý člověk. Hlava, klouby, jak říkám, celý člověk.

Dle kartiček vyhodnotily, jaká vůně by nám mohla nejvíce sednout. Daly nám očichat několik verzí a my měly vybrat tu, která nám v tu chvíli nejvíce voní.
Já jsem toho přes rýmu moc necítila, ale jeden ano. A to byl z máty, zázvoru a tea tree. Takže ten jsem si vybrala, jako favorita.

Tím mě také masérka namasírovala a nakonec mi jedno balení olejíčku věnovala na doma. Což se hodí. Že Arty :-)

Po masáži jsme se přesunuly k bazénu. Holky se koupaly a užívaly si vody. Kvůli mé nemoci jsem vodu raději nezkoušela a jen polehávala na lehátku a pozorovala život kolem.

Na závěr dne nás čekal pestrý večerní program. A to cooking class a moet party. Na ten cooking class jsem se opravdu těšila. Njn, food maniak.

Po cestě do kuchyně jsme to vzali ještě přes prezidentské apartmá. Ano, opět jsme záviděli. Tohle bylo něco. Pokoj o rozloze 400 metrů čtverečných. Až jsem si říkala, že je šílené, že někdo trpí hladem a druzí si bydlí v těchto pokojích.

Po prohlídce jsme se přesunuli do kuchyně, kde na nás čekal šéfkuchař hotelu. Velmi sympatický pán, který miluje francouzskou kuchyni. O to víc mi byl sympatický :-)

Na rozjezd chuťových buněk na nás čekal takovýto finger food. My jsme se na něj vrhly, jako kobylky. No co. Po wellnessu vyhládlo.

Do vaření se zapojilo několik z nás. Někdo krájel slaninu, někdo strouhal sýr a někdo přihlížel.

Z celkového snažení vzešlo:
Bramborové noky na způsob carbonara. Celkově to zní italsky, ale chutnalo to, jako co? Jako halušky s brynzou.

Po vaření jsme usedli ke stolu a povídali si. Měli jsme několik hodin času do dalšího programu. Ten čas utekl neuvěřitelně rychle. Jakmile se zakecá tolik holek, letí to jak blázen.

Jen jsem litovala Johniho, za prvé nerozumí tolik česky a za druhé být takovou dobu v takovém babinci?

Kolem půl osmé pro nás přijela limuzína s nápisem Just Married. Nevím, co tím, kdo chtěl říct, ale byla to legrace.

Dorazili jsme do místní diskotéky na Moet party. Na párty jsem byla po roce určitě. Už kluby absolutně nenavštěvuji, tak jsem se tam cítila lehce nesvá.

Ale nakonec jsme ovládli parket a užili si to.

Nakonec jsme ale usoudili, že bude lepší jít na pokoj a pokračovat ve vlastním plánu.

Jaké bylo probuzení? To vám povím v dalším článku, který bude na blogu již brzy :-)

ČLÁNKY Z DALŠÍCH DNŮ NALEZNETE ZDE:
1. den v Bratislavě
2. den v Bratislavě
3. den v Bratislavě