A je tu další den, další ráno. Jenomže už ne tak šťastné, protože je poslední. Poslední v Grand hotelu v Bratislavě. Nejprve vám ale povím, jak celé to ráno začalo.
Předchozí večer jsme se všichni bavili o tom, kdy kdo vstává. Já říkala, že většinou nemohu dospat a vstávám kolem 6 ráno. Je to tak. V hlavě mám budík a i o víkendu vstávám ve stejný čas, jako do práce. Bohužel.
Toto ráno mě vzbudil hlas Ejvi, která říká: "Kačí, ty nevstáváš?". Já vylítla. Ajaj. Za 10 minut měla být všechna děvčata dole. Ejvi šla napřed. Já vyhupsla z pyžama, vyčistila si zuby a vlastně na sebe byla hrdá. Překvapivě jsem to vše stihla za 4 minuty a ještě 6 minut čekala na ostatní děvčata a Johniho.
Jak jsem to udělala nechápu. Když jsem byli kompletní, tak jsme vyrazili na snídani. Tu jsme se rozhodli mít opravdu dlouhou. Sedět klidně dvě hodiny, užívat si výborného jídla a povídat si.
A tak jsem také udělali. Johni seděl s Terkou a holkami z A cup of style u jednoho stolu. A my ostatní děvčata u druhého.
Výběr na snídani byl opět výborný, ale já i přesto sáhla po podobné sestavě, jako předchozí den.
Tentokrát jsem sáhla po druhé zaručené dobrotě a to vaflích s čerstvým ovocem a šlehačkou. To si jen tak doma nedopřeji, protože stále nemám waflovač. Ano, stále ho nemám. A přitom wafle opravdu miluji.
Talíř plný ovoce nesmí na snídani chybět. Aspoň u mě ne.
Dokonce měli v nabídce i smoothie. Takže opět se vrátíme k větě z prvního dne, cítím se tu, jako doma...
Bez šálku dobré kávy by nebylo to opravdové ráno. A při výhledu na řeku jsem si ho s krásně vychutnávala.
Ano, opět se to tu opakuje. Uzený losos, žervé a zelenina.
Když jsem tam viděla mini skleničky plněné jogurtem a v pozadí stála sklenice plná medu. Hned jsem si vzpomněla na Řecko. A tak jsem to nakombinovala a vychutnávala.
Po snídani, která nakonec trvala téměř tři hodiny jsme se rozprchli do všech koutů. Někdo šel plavat, někdo seděl na pokoji a psal články a někdo se šel projít.
Já jsem byla ta, která se šla pokochat nabídkou hotelu a hlavně okolí. Do Bratislavy se jen tak nedostanu a venku bylo opravdu nádherně. Tak jsem toho šla využít.
Hotel leží hned vedle řeky a tak jsem se tam posadila, vychutnávala si paprsky sluníčka dopadajícího na moje černé oblečení a hlavně si užívala toho klidu. Telefon nezvoní, nikdo nic nechce, nikdo nemluví. Jen ticho a šumící listí.
Stejně, jak jednoduchý je tento článek, tak byla jednoduchá tato neděle. Ale v dobrém. Nikdo nikam nespěchal. Proč taky. Vlak nám jel kolem třetí hodiny a my si všechny zaslouženě užívaly svého času. Každá po svém.
Téměř naposledy jsem tedy vstoupila do hotelu a prošla si jeho zázemí. Pak už jsem si vzala pouze svůj kufr a šla čekat do lobby.
V lobby už čekala Ejvi a chvíli na to dorazil i zbytek. Všichni jsme nasedli do taxi, které čekalo před hlavním vchodem a nechali se odvést na nádraží. Ano, to šíleně ošklivé nádraží.
Proč, když je Bratislava, tak krásné město, nemají i pěkné nádraží. Nemusí být dokonalé, ale aspoň lepší. I když, my pražáci máme co říkat. Do nedávna jsme měli snad nejhorší nádraží, široko daleko.
Nasedli jsme do vlaku a čekala nás opět 4 hodinová cesta. Opět jsme se obávali, že to bude dlouhé a nebude utíkat. Nakonec jsme to celé prokecaly. Ano, my děvčata. Johni vyčerpaností usnul.
Těsně před západem slunce jsme dorazili do Prahy.
Na řadu přišlo loučení. Kdo by to byl řekl, že to budeme tak prožívat. Normálně se nám chtělo i brečet. Hih.
A teď k závěru z videa. Co mi tento výlet vzal a co mi tento výlet dal?
Výlet mi dal další zkušenosti. Ano. Tohle jsem nikdy nezažila. Ani tak nejde o luxus hotelu, ale o celkovou atmosféru, zážitky. O to, jak se o nás všichni starali. Jak nám naplánovali celý program. A asi hlavně o tom, jaká děvčata se tam sešla. Kdo by to byl řekl, že EB holky si takhle padnou do oka. A dokonce se budou těšit na další a další setkání. A dokonce si ta setkání samy budou plánovat.
A co mi tento výlet vzal? Tak maximálně hlas. Ano. Ke konci videa jsem už téměř nemluvila. Den poté jsem dorazila do práce a nepromluvila už ani slovo. Tak mě kolegové poslali domů a proležela jsem celý týden.
Na závěr chci moc poděkovat Terce a Johnimu za organizaci celého týmu. A hlavně za nápad EB založit.
Mějte se krásně a děkuji za přečtení článků a samozřejmě za celou krásnou odezvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat