ČAJ O PÁTÉ

Kdy to vše začalo?
Tradice pití čaje o páté sahá do posledních let 18. století. V té době se v Anglii podávala pouze dvě jídla. Snídaně a večeře, s tím, že večeře se podávala v pozdních večerních hodinách.
Traduje se, že vévodkyně z Bedfordu v odpoledních hodinách trpěla nesnesitelnými pocity hladu, rozhodla se tedy zařadit do svého jídelníčku i svačinu, na níž zvala své přátele.
Zvala je vždy na pátou hodinu a tento zvyk se později ujal i u dalších hospodyněk. Čaj o páté nebyl pouze o čaji, ale také o sendvičích a hlavně konverzaci.

Dnešní článek nebude pouze o čaji o páté. I když už je to takový vžitý název a málokdo zná jeho historii. V tomto článku si chci zavzpomínat, kdy jsem se k pití kvalitního čaje dostala a také, jestli upřednostňuji čaj nad kávou, či naopak.

Před 8 lety jsem neznala nebo spíše nevnímala pojem šálek čaje, či šálek kávy. Měla jsem vžitý pojem hrnek čaje a hrnek kafe. Dnes bych už to takhle nevyslovila. Proč? Protože jsem si našla úctu k pití tohoto horkého nápoje.

Vždy, když vyslovím "šálek čaje", tak si představím chvíli, kdy sedím v pohodlném křesle, mám na sobě pletenou deku, v levé ruce držím knížku a v pravé ruce šálek čaje. Jen jak to sepisuji, tak mě ten pocit uklidňuje. Je to pro mě největší relax.

Když ale řeknu "šálek kávy", tak si představím příjemnou a útulnou kavárnu s duší, krásný dřevěný stůl a pohodlnou židli, lehce rušné prostředí, krásné okno do ulice, kde prochází desítky lidí, prsty se dotýkám teplého šálku kávy a přemýšlím. Přemýšlím nad svým životem a nad životy kolemjdoucích lidí. Téměř neznám lepší chvilku, kdy si urovnám myšlenky.

Jsem čajíčkář nebo kávičkář?
Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem spíše čajíčkář.

Před necelými 8 lety jsem se poznala s manželem. V té době podnikal a dovážel se svým tátou sypané a sáčkové čaje ze Srí Lanky. Pamatuji si na chvíli, kdy jsem byla poprvé u něj doma a on mi nabídl něco k pití. Vybrala jsem si čaj, protože jsem chtěla ochutnat tu vybranou a vytříbenou chuť jejich čajů.
Nevím, jestli v tu chvíli byl tak mimo z toho, že jsem byla na návštěvě u něj doma, či jen byl tak zapomnětlivý (na což bych vsadila spíše, protože to je doteď), ale ten silný černý čaj mi tam nechal louhovat tak dlouho, že to nešlo pít. Je mi jasné, že lidé z arabských zemí, či ti, kteří milují opravdu silný černý čaj by si libovali. Ale já v tu dobu byla žižkovská holka, která znala chuť tak maximálně slabého ovocného čaje (které miluji doteď). Samozřejmě jsem nemohla dát nic znát a s pochvalou jsem ten šálek čaje usrkávala, i když pusa se mi kroutila do všech stran. Doteď na to vzpomínáme a smějeme se tomu. Pravdu jsem mu samozřejmě přiznala. Byl to tehdy snad nejhorší šálek čaje, který jsem kdy v životě pila.

Čaj jsme se ale oba naučili vařit a vlastně není den, kdy bych si ho nedala. Na jaře, v létě, na podzim i v zimě si dělám (manžel dělá) přenosný hrnek plný horkého čaje slazený medem. Na to nedám dopustit. Vlastně i v horkých dnech si nedokážu představit den bez čaje.

Ve 22 let nastala ale změna. Tehdy jsem se spřátelila se svojí švagrovou a ta mě zkazila. Byla jsem člověk, který vždy odmítal kávu a libovala si, že mám kluka, který kávu nepije a miluje čaj stejně tak, jako já.
Jenže vliv své budoucí švagrové a závislost na seriálu Gosspip girl ve mně vyvolal nutnou potřebu navštěvovat (více, než je zdrávo) kavárnu "u velkého S", jak jsme jí říkávali.
Samozřejmě jsem si nemohla dát šálek malého kvalitního espresa. Vždy jsem si dávala "Venti Vanilla Coffee latté take away". Velká dávka sirupu a mléka dostatečně zabila chuť kávy a já si procházejíc ulicemi v Praze připadala maximálně "cool". Na čemž doteď nevidím nic špatného. Vážně mě to bavilo a vážně jsem to milovala.

Jenže první návštěva Paříže (což mi bylo 24 let) a poznání, že "coffee latte" neseženu nikde jinde, než "U velkého S" mě změnila. Začala jsem vnímat tradici a život pařížanů. Neskutečně mě to oslovilo a zamilovala jsem si to.
Proto se zpětně vracím k chvilce v kavárně u okna s šálkem kávy v ruce. Nyní si totiž kávu vychutnávám. Ne tak často, ale ve chvíli, kdy mám chuť na chvíli být sama a přemýšlet.


A jak je to u vás? Milujete spíše kávu nebo čaj? A kdy? Při jaké příležitosti?