ZE ŽIVOTA: DVOJČÁTKA? HOLKA? NEBO KLUK?

Od momentu, kdy jsem oznámila, že jsem 2v1, tak mi od vás chodí nespočet krásných zpráv a příběhů. Za ně opravdu děkuji. Jste jednoduše úžasní. Trochu jsem se bála se otevřít a mluvit o svém životě blíže a osobněji, ale musím vám říct, že od té chvíle, co jsem vám to řekla se jen směji a jsem taková vyrovnaná, uvolněná a šťastná. Lhát neumím a dávat si 6 měsíců pozor na jazyk, na každý detail na fotce či na volné oblečení, kvůli náhodnému setkání, není nic pro mě :-)

Mezi těmi všemi zprávami od vás bylo i hodně dotazů. Jeden z nejčastějších byl dotaz na jméno a pohlaví.

Jméno jsem už trochu nakousla v předchozím článku a v tomhle vám prozradím vše do detailu. Chystám totiž ještě trimestrální články, ve kterých vám povím třeba něco o tom, jak jsem to zjistila, jak jsem to řekla Artymu, jak probíhal můj první trimestr plný nevolností, ale i jak probíhal ten druhý a třetí. Tam tedy ještě nejsem, ale už jen pár týdnu a vkročím i do toho třetího. Držte ale palce. Opravdu to potřebujeme.

DVOJČÁTKA?
Jsou lidé, kteří by dvojčata nechtěli a jsou lidé, kterým je to jedno nebo kteří je mají vysněná. Já už jsem s touto myšlenkou koketovala od mala. Můj táta je z jednovaječných dvojčat a někde jsem slyšela, že se dvojčata rodí ob generaci a ještě ke všemu k tomu mají tendenci holky. Jestli je to ale pravda nebo ne, to stoprocentně nevím.

Každopádně díky tomuhle jsem už tak nějak od mala byla "smířená" s tím, že je třeba budeme mít. V předchozích letech jsme si prošli takovou poměrně těžkou etapou (týká se to zdraví, ale to vám také ještě někdy povím) a to mi otevřelo oči. Vlastně jsem si uvědomila, jakým darem je to malé děťátko. A ještě ke všemu dvě. Takže, když se mě někdo zeptat, zda bych chtěla dvojčátka, tak jsem vždy odpověděla, že by mi to nevadilo.

Ano, teď ty, které je mají si říkají: "Jo holka, to nevíš do čeho jdeš.". To asi ano. Ale vždy jsem si říkala, že to zvládlo spousta párů a tak bych to měla zvládnout i já. A ještě, když mám tak úžasnou podporu ze strany manžela a rodiny. A také přátel. Pak to jde vše lépe.
NAPÍNÁNÍ DOKTORA!
Když jsem začala chodit na kontroly do poradny, tak se vždy doktor zmínil o dvojčatech. Ani ne v tom smyslu, že bych je tam opravdu měla, ale spíše o tom, že se podívá, jestli tam nejsou.
Takhle proběhlo několik kontrol, pak dokonce i prvotrimestrální screening a stále mi nikdo o dvojčatech nic neřekl. Ale také vždy následovala poznámka, že ještě není nic vyloučeno a že se to jedno miminko může klidně schovávat za tím druhým. Tak jsem si říkala, kdy se to tedy rozlouskne? Poslední poznámka mého úžasného doktora (ano, je vážně úžasný a je to sympaťák) byla před druhotrimestrálním screeningem. To mi řekl, že tam už se to rozlouskne. Vždy se u toho tak pousmíval a já netušila, zda si ze mě dělá legraci anebo ne. Ale bylo jasné, že mě spíše škádlí. Už jen proto, že to naše mimčo je ve velikosti lehce napřed a tak by to druhé muselo být opravdu hodně mini a musela by to být opravdu velká náhoda.

Druhotrimestrální screening tedy potvrdil, že tam je jen jedno. Ano. Jedno vymodlené a vysněné miminko!

KLUK NEBO HOLKA?
Teď už víte, že tam je jen jedno. Ale je to kluk nebo holka? Plno lidí kolem mě nebo třeba na Instagramu psalo, že vědělo pohlaví už při kontrole ve 13. týdnu. Tedy maximálně při prvotrimestrálním screeningu, kde je vidět například mozek, oči, nos, pusa, uši, ledviny, srdce, játra, žaludek, prostě téměř vše toho 7 centimetrového zázraku. Ale co pohlaví? To není jen tak. Hodně záleží, jaký je miminko exihibicionista, jak se chce ukazovat a jak moc dělá fóry.

A co myslíte? To naše dělalo hodně velké. Byla to stydlínka. Nebo stydlín? Většina lidí říkala, že to bude určitě holčička, protože ty nožky drží hezky pěkně u sebe :-)

Další kontrola následovala v 16. týdnu a tam mi můj lékař řekl, že stále nic nevidí. Tak jsem si musela opět počkat.
Čekala jsem do 19. týdne, kdy jsem si říkala, že už to musí být jasně vidět. Přeci není možné, aby ten náš prcek držel nožky u sebe a nechtěl nám prozradit, zda je to ona nebo on. A co myslíte? Samozřejmě tam nic vidět nebylo. Tedy něco naznačovalo, ale jisté to nebylo. Do toho mi každý říkal, že vypadám na holčičku. Dokonce i Arty a dokonce zpětně dle fotek nikdo z vás na Instagramu netipoval kluka. Jediná já měla takový vnitřní pocit, že to bude kluk a moje babička taktéž.

Počkat jsem si musela až do druhotrimestrálního screeningu, který byl na konci 22. týdne. Na něm pan doktor zapnul ultrazvuk, my hleděli do obrazovky a v tu chvíli ucukl. Zeptal se, jestli víme pohlaví a jestli ho vědět chceme. Tak jsme řekli, že by to měl být kluk a on bez jediného zaváhání souhlasil. Poté opět najel na pohlaví a tam to bylo vidět. Je to kluk, jako buk. Prý po tátovi, říká Arty :-)

Určitě vás teď napadá otázka, co jsme chtěli my. Zda holčičku nebo kluka. Upřímně nám to bylo jedno. Ale odjakživa jsem říkala, že bych chtěla mít staršího kluka a pak mladší holčičku. Takže spíš až u toho druhého miminka to bude přání holčičky. Takže na kluka se obrovsky těšíme a pořád spekulujeme, jak asi bude vypadat. Po kom bude mít co. Za dva týdny jdeme na 3D ultrazvuk, tak jsem zvědavá, co nám tento snímek napoví. Myslím si, že ale nic moc :-)

Ps.: Tyhle botičky jsou ještě po mém bráchovi :-)

Tak co jste tipovali vy? Holčičku nebo kluka? Nebo ta dvojčátka?

A co vás zajímá dále? Trimestriální příběh? Nebo třeba výběr kočárku? Na to se mě totiž ptáte také hodně.

Vím, že to je teď hodně kolem miminka, ale to se dalo čekat. Je to naše nová etapa života a strašně moc se z ní radujeme. Ale už teď připravuji dva příběhy do Podpory českého podnikatele. Tedy start-upový projekt, který chci podpořit a dostat do povědomí, protože si myslím, že za to určitě stojí.

Jestli vás zajímá něco z úplně jiného soudku, tak mi to sem napište a já se nad tím zamyslím a pokusím se to co nejdříve sepsat.


Zatím se mějte krásně

Líbá vaše Kačí