TAK KOMU JE PODOBNÝ? (3D ULTRAZVUK)

Na čtvrtek jsme byli objednáni na 3D ultrazvuk. Když nám před pár týdny sestřička psala tento termín, tak jsem si říkala, že to je za tááák dlouho. A jako všechno, uteklo to jako voda a my seděli v čekárně.

Tento den byl pro nás speciální a to hlavně "úkoly", které jsme museli zařídit. Návštěva 3D ultrazvuku, poté registrace vozidla (rozhodli jsme se koupit nový rodinný kočár (čti auto) pro naše miminko) a nakonec ještě návštěva naší pediatričky. O tom ale v jiném článku. Protože výběr není snadný a tak jsem si říkala, že bych vám dala malé doporučení, jak jsme na to šli my dva.

Když jsem čekala v čekárně, tak jsem přemýšlela nad radami všech maminek a to, že je lepší si dát nějakou sladkou snídani, aby se miminko hýbalo a krásně se ukázalo. Jenže s mým žaludkem to tak úplně snadno nejde. Dala jsem si tedy Domácí pribiňák, ovoce a uvařila zelený čaj. Tím, že normálně piji pouze ovocné čaje, nepiji kávu, tak i obyčejný čaj mě pěkně nakopne. Doufala jsem tedy, že to pomůže a rozhýbe i toho malého špunta v břiše.

Na řadu jsme šli asi po půl hodině. 3D ultrazvuk může trvat až hodinu, to jsem se dočetla v čekárně, ale myslela jsem si, že to bude mnohem kratší. Co myslíte? Nakonec jsme tam opravdu tu hodinu strávili.

JAK TO PROBÍHALO
Paní doktorka byla opravdu milá a příjemně komunikativní. Nanesla mi gel na břicho. Přesněji pěknou dávku gelu a začala pozorovat polohu miminka. My se s Artym drželi za ruce a netrpělivě čekali na první informace a hlavně fotku. Leželo hlavou dolu, což už leží nějaký ten týden a ne a ne se přetočit. Takže  to vypadá, že možná tak už zůstane. Ale kdo ví. Podle těch pohybů mám pocit, že tam dělá pěkné kotouly.

Hlavičku měl tedy dolů, až lehce napravo (proto mě tak krásně kope do močáku), po levé straně měl zadeček a napravo u hlavičky měl natažené nožky (proto mě tak krásně kope do žaludku). Ano, vždy jsem viděla, že miminka jsou spíše v klubíčku, ale ten náš pohodář si ty nožky natáhl a ještě překřížil. Mno sami vidíte na snímku :-)

Ze začátku se nám krásně ukázal, ale pak se mu to přestalo líbit a dal si ručičku před obličej. Zkoušeli jsme do něj šťouchat a hýbat se, ale moc to nezabralo. Pak si jí dal pod bradu a začal se mračit. Prostě celý táta, když ho budím. Mno vlastně i máma :-D

Celkově jsme si povídali o tom, jak budu rodit a jak celkově moje těhotenství probíhá. Paní doktorka mi dala spoustu užitečných rad a také se rozmluvila o císaři. Samozřejmě, jako každý doktor je spíše pro přirozený porod. Ale jak sama říkala, když je k tomu indikace, není čas na hrdinské činy a je lepší poslouchat lékaře. Hodně mi otevřela oči a vyvrátila názory většiny mých kamarádek, že císař je přeci ta lepší varianta.

Na jednu stranu ano. Člověk se nenadře a miminko má raz dva u sebe. Na druhou stranu si neprožije ten pocit při porodu, podporu manžela a zvládnutí tak těžké situace, která může dost prohloubit vztah s miminkem i manželem. Navíc, okolo císaře je spousta komplikací spíše po porodu. Třeba jsem nevěděla, že při dalším těhotenství se musí maminka hlídat, protože samotné miminko se může usadit v jizvě a to nemluvě o tom, že ta jizva může být slabá a tak by maminka musela na další císař. Což jí už trochu zavírá dveře před tím, mít třeba 4 děti. I když v Guinessově knize rekordů je matka z České republiky, která porodila 4 děti a všechny císařem. Takže na další stranu, vše je možné :-) Trochu se v tom motám, ale chtěla jsem tím říct, že vše má své pro a proti a než se stresovat nějakými následky či bolestmi z porodu, tak je lepší na vše koukat pozitivně, důvěřovat lékařům a prožívat danou situaci, až nastane. Amen :-)

POCITY
Asi vás zajímá, co jsme tam prožívali a zda to "za to" stálo. Ano. Za těch 1 500 Kč to opravdu stálo.

Ta chvíle, kdy jsem ležela na lehátku, cítila jak miminko kope a přitom ty pohyby viděla na obrazovce, byla k nezaplacení. A to nemluvím o té chvíli, kdy paní doktorka zobrazila první fotku obličeje miminka a my se s Artym na sebe podívali a řekli: "On je celý táta (Arty)!".

Na tom se shodla celá rodina. Má totiž pěkný frňák po tátovi. Ještě aby ne. Když jsme si prohlíželi fotky u Artyho rodičů, tak pořádný nos tam mají snad všichni jeho předkové. A k tomu ještě ta bradička. Ta je pro Artyho také specifická.

Většina říká, že pusinka by měla být po mně. Ale kdo ví. Až se miminko narodí, tak vše uvidíme pořádně. A sami víte, že se pak miminko mění snad každý den.
Prstíčky by měl mít ale dlouhé po mně. Já jsem totiž takový dlouhoprsťák. Mám i delší prsty než většina chlapů kolem mě. Nikdo nevěří, pak přiložím ruku a všichni nechápou. No jo, je to tak. Arty má takové buřtíky. Takže tohle by měl získat opravdu po mně.

VÁHA A DÉLKA
Ještě mě fascinovala váha. Paní doktorka nám toho malého špuntíka ještě zvážila. Dle odhadu by měl vážit 1 400 g, což je neskutečný. V té době měl mít něco kolem 900 g. A tak je o cca 3 týdny napřed. A pak mi nemá být tak zle. Už teď mám pocit, že začíná někde v podbříšku a končí pod žebry. Pupek mám také obrovský (tedy dle reakcí celého mého okolí), tak na tom asi opravdu něco bude.

Délka miminka by měla být cca 37 cm, ale to nám paní doktorka neřekla. To beru dle tabulek. Jediné, co nám změřila bylo chodidlo a to měřilo 6 cm. To mi přijde také obrovské. Snad se nenarodí s pětačtyříctkou :-D

Ale za týden jdu ještě na "přátelskou" (jak říká můj lékař) kontrolu do své poradny a tam by mi ho měl pan doktor také zvážit. Tak uvidíme, zda mi to potvrdí, nebo vyvrátí.

A tady je pár fotek...

Beztak je to neskutečné, že nám dnešní doba umožňuje vidět miminko již 3 měsíce před narozením.

Takže pokud nejste vyloženě proti (z nějakého daného důvodu), tak vám návštěvu 3D ultrazvuku opravdu doporučuji.

Prohloubí to zase o něco více vztah mezi vámi a miminkem, můžete krásně spekulovat o jeho vzhledu a tak nějak vám pak více přijde, že to není jen velký sen, ale realita. Že to miminko tam opravdu je :-)

Protože i teď, když se probudím (a nějakým zázrakem mi nebolí záda a žaludek), tak mi proběhne hlavou myšlenka: "Jsem vůbec těhotná? Nebyl to jen sen?". Je to zvláštní, ale je to tak. Pak si vždy sáhnu na pupek, usměji se a užívám si tu krásnou realitu.

A jaké jste měli pocity vy z 3D ultrazvuku?
Byla fotka z ultrazvuku podobná vašemu miminku po narození?
A jaký máte názor na těhotenské focení? Byli jste? Stále o tom totiž přemýšlíme.


Další články "Ze života" naleznete ZDE.