ZE ŽIVOTA: SOBOTA PLNÁ OSLAV

Jak bych vám to vysvětlila. Nejdřív vás naučím na to, aby článek Ze života vycházel každou středu a sobotu a pak to nestihnu. Ale mám k tomu malé vysvětlení, od kterého se odvíjí celý tento článek.

Jak už jsem na Instagramu na kousla, tak mě v úterý odvezla sanitka do nemocnice. Přesněji jsem se dopravila ke svému kardiologovi, tam chytla takový srdeční záchvat, že neváhal a přijela rychlá. Bylo to celkem peprné, protože mi sdělil, že mám podezření na embolii plic spojenou s tachykardií (co jaká nemoc znamená si raději zadejte do googlu). A tak jsem celá vylekaná psala Artymu, aby sedl na taxíka a přijel za mnou. Z celého dne jsem měla dva pozitivní zážitky. 

První byla jízda sanitkou. Tou houkající. Tak jsem si představovala, jak vždy uvolňuji cestu na silnici, když jedu autem a nějaká mi za zády houká a nyní jsem v ní seděla. Společnost mi dělali dva sanitkáři, kteří byli úplně úžasní. Sice jsem s tlakem 90/60 byla slabá a viděla bílo před očima, ale myslím si, že je opravdu důležité mít vedle sebe takovou společnost, která celé vážné situaci dodá dobrou náladu a příjemné prostředí. 

Druhý pozitivní zážitek bylo zázemí Vinohradské nemocnice. Jak už jsem psala, s touto nemocnicí jsem v minulosti neměla moc dobré zkušenosti a tak jsem se celkem bála. A zbytečně. Všichni byli naprosto úžasní, starali se o mě jako o princeznu, vše řešili důkladně a dokonce Artyho čekajícího několik hodin na chodbě krásně uklidnili.

Nakonec vše dopadlo v rámci možností v pořádku. Důležité je, že mimčo se má k světu a já to už nějak zvládnu. Každopádně od toho se odvíjel celý  můj týden. Měla jsem ležet a šetřit se. A abych pravdu řekla, ono to ani jinak nešlo.

O to víc jsem se těšila na víkend. Sice mělo být ošklivo, ale věděla jsem, že budu mít Artyho vedle sebe celé dva dny a že je tu prostor na spoustu aktivit. Takových těch, které nejsou náročné a zvládnu je, ale přitom mi zvednou náladu. Největší radost jsem měla z toho, že vylezu z peřin a pyžama, upravím si vlasy, udělám make up a půjdu mezi lidi. I tak málo stačí k radosti a spokojenosti.

K tomu všemu jsme v sobotu slavili hned troje narozeniny. A to babičky, švagrový a bráchy. Určitě to znáte, jak je skvělé, když se sejde celá rodina, uvaří se dokonalý vývar, k tomu svíčková, upečou se dorty a připraví další pohoštění. Pak se jen sedí, povídá, vypráví a je skvěle.

Já měla na starosti chlebíčky. A tak jsme se pro ně vydali do Světozoru. Našla jsem, že je i na Flóře a tak vznikl další nápad, že i přes déšť to spojíme s farma trhy. Jupííí.

Chlebíčky jsme vyzvedli a na posilněnou jsme si dali malinový koktejl (samozřejmě se šlehačkou) a k tomu grepový fresh.

Tady jsem měla ještě velké oči a dala si k tomu maliny s jogurtem a granolou. Jak to ale dopadlo? Vypila jsem koktejl a funěla. Takže jsme si ho spokojeně odvezla domu.

Chlebíčky jsme uložili do auta a vydali se na procházku.
To jsem vám ještě neřekla, že moje prosba, ať je o víkendu krásně se málem vyplnila. Ráno jsem se totiž vzbudila ve 4:40 (ano moje těhotenská nespavost), začalo se rozednívat a bylo úplně azuro.

Jenže než jsme se vydali ven, tak začal šílený vítr a déšť. To nás ale neodradilo. I v kroupách a závějích bych šla ven.

Pomalu jsme dorazili na farma trhy. A také pomalu déšť zesiloval. Jenže, jak jsem viděla ty lidi, jak všichni přes to šílené počasí spokojeně nakupují, jsem se jen zastavila, vydechla, nadechla a usmála. Prostě proč se stresovat.

Dokonce nám do toho hrála živá hudba. Bylo hezké pozorovat to, jak ta hudba šla z dáli a všichni se otáčeli a hleděli, co to je. Stále se přibližovali a u toho hráli takovou pomalou písničku. Jakmile vešli mezi stánky, tak spustili pořádnou vypalovačku, která roztancovala všechny lidi okolo. I mě samozřejmě :-)

Na trzích to všude pučelo a kvetlo a tak můj cíl návštěvy byl jasný. Odnést si kytku do vázy. Nakonec jsem neodolala narciskám.

 Tady to vypadá, jak když jsem trhová celebrita. Ze strany mě fotí Arty a ze předu nějaký pán :-D

Po chvíli jsme naší návštěvu ukončili a směřovali to zpět na Floru k autu. Strašně totiž foukalo a pršelo. To jsem ale ještě nevěděla, co mám před sebou. Jednoduše jsme se vydali a po pár metrech mě zastavilo břicho a záda. Tvrdnutí břicha je vážně šílená věc. V tu chvíli si vždy říkám, že snad rodím (ano, vím že ne a že jakmile začnu bude to úplně něco jiného). Ale mě vždy tak zdřevění nohy, že mám pocit, že už neudělám ani krok navíc. A tak mě Arty podpíral a šli jsme. Na hlavě jsem měla kapucu a zezadu jsem musela vypadat jako opilá. Co opilá. Doslova ožralá. Kroutila jsem se dopředu a dozadu. Pak se zastavila a zase šla. No veselo bylo, co vám budu povídat :-)

Je to ale jen jedna tramvajová zastávka a tak jsme zdárně došli k autu a vydali se vyzvednout poslední dárek a to pro babičku. Do cesty se nám postavil tento úžasný chléb s cizrnovou pomazánkou od z Alzy. Až ho někdy potkáte, tak si ho určitě dejte. Je vážně super a i když jsem měla stále plné břicho, tak jsme ho napůl s Artym zdolali.

 Poseděli jsme a pomalu vyrazili vyzvednout babičky a směřovali to na rodinnou oslavu.

Tam jsem donesla můj úžasný bezlepkový Čokoláč. Tento dort je tak snadný a přitom tak skvělý. Určitě ho zkuste. Ale myslím si, že už ho dávno znáte.

A co myslíte. Po tom, co jsme snědli hovězí polévku, svíčkovou (která byla znamenitá) a dali si kousek dortů, jsme se s chutí vrhli na tyto nazdobené chlebíčky. V podstatě nikdo nevěděl, který si dát. Fikaně jsem totiž vzala od každého jeden a tak jsme bojovali o to, kdo si ukořistí jaký :-)

 Spokojenost v mých očích mluví za vše...

Takže abych to shrnula. Dnešní den byl úplně senzační. Užili jsme si procházku, rodinu a dobré jídlo. Co dobré. Výborné. Co víc si přát.

Jenže moje nadšení nekončilo. Druhý den pokračoval stejně skvěle. Ale o tom zase příště. Snad ve středu.

Mějte se krásně a pokud se se mnou podělíte o to, jaký jste měli úžasný víkend vy, budu opravdu ráda. Inspirace není nikdy dost. Hlavně v tomto pochmurném počasí.

Líbá vaše Kačí

“Elite Bloggers – Content Marketing”