ZE ŽIVOTA: VĚČNÉ DOTAZY NA ARTYHO #ŽivotSblogerkou

Od té doby, co se Kačí věnuje blogu naplno se mě lidi kolem nás ptají, jestli mi nevadí ten zásah do soukromí, jak snáším to, že neustále kouká do mobilu, jestli mi nepřijde divný v mým věku dělat ksichty na fotkách apod.

No ono to sice může kdekoho odradit, ale kdo nás s Kačí zná, ten ví, že umíme udělat čáru mezi opravdovým soukromím a tím co jde do světa. Zároveň kdo zná mě, ten ví, že zapojovat se do Kačí aktivit mě děsně baví :-) Ale i tak to samozřejmě chtělo si chvilku zvykat a nic nebylo hned :-)

Zpátky do minulosti, aneb jak si to pamatuji já

Abych ale mohl psát o tom, co je teď, tak vám musím říct něco o tom, jak to všechno začalo. Ne, nebojte, nebudu vám vyprávět o svém dětství, o mých ruských kořenech, o Kaččině dospívání či našich prvních láskách. Začnu tam, kde to dává smysl, a to u našeho vztahu.

Jak asi někteří z vás vědí, seznámili jsme se s Kačí na konci roku 2008 v klubu Zlatý Strom. (Ano, na tom posledním místě, kde očekáváte setkání se svou spřízněnou duší :-) Už na začátku jsme zjistili, že máme hodně podobný pohled na svět a hlavně velmi praktický přístup k životu. To se nakonec ukázalo i v tom, že již po měsíci jsme si řekli, že je dost nepraktické, aby Kačí měla věci u rodičů, když bydlela víceméně u mě. A tak již po měsíci začalo naše společné soužití. Oba navíc zastáváme názor, že dokud dva lidé spolu nebydlí, tak ve většině případů nemají vztah v pravém slova smyslu (a 95 % dlouhodobých vztahů v našem okolí, které se po pár měsících společného bydlení rozpadly, nám dávají za pravdu).

Postupem času jsme zjišťovali, že toho máme společného víc než jsme kdy doufali: humor, hudbu, lásku ke psům a světe div se, i chuť k jídlu :-) Nebudu vám tu teď namlouvat, že od první chvíle Kačí vařila jako dnes, ale ani nebudu tvrdit, že jsem já měl tak vytříbené chutě. Co si budeme povídat, miloval jsem smažené kuřecí prso s kečupem a k tomu těstoviny jako přílohu….a samozřejmě ne nějaký domácí, ale klasický kolínka :-D

Jak ale Kačí sama říká, zde se začala budovat její chuť vařit a experimentovat. Jedna z hlavních motivací bylo totiž to, že cokoli uvařila (a třeba i trochu pokazila), bylo mnou chváleno a na její zlaté ruce jsem pěl chvalozpěvy. Někdo by se tím pádem spokojil, že mi chutná, ale Kačí začala více experimentovat. Dál ten příběh asi znáte z mnoha jejích článků, ale prostě a jednoduše, z chuti experimentovat se stal blog.

Od receptů k videím

V první fázi života blogu Smoothcooking.cz se vše točilo kolem psaní receptů, hledání správného stylu, „tunění“ fotopostupů atd. (Tipnul bych, že recepty z úplného začátku na blogu již nenajdete, jelikož je Kačí již všechny přefotila :-)) Tehdy mým hlavním úkolem bylo vše krájet a míchat, aby to Kačí mohla nafotit :-) Postupem času, ale začaly stále častěji znít myšlenky zapojit nějak videa, jelikož otázek na Kačí bylo stále více a do komentářů k receptům už to prostě psát nešlo. Odkud je tato ingredience, jakou používáš pánev, jaké nože jsou lepší apod. A tak vznikly Food Hauly (kolik z Vás si je pamatuje? :-) A jak to tak bývá, dobrý nápad plodí další dobré nápady a z Food Haulu, byl unboxing, videa z cest, videjka na Snapchatu a tak dále a tak dále. V tu chvíli už ani moc nešlo, aby všude byla jenom Kačí a prostě sem tam jsem se před kamerou mihnul já. Nutno podotknout, že já jsem od přírody dost extrovert a takové věčné dítě, a tudíž to pro mě byla docela zábava. Dosud si pamatuju reakce mojí mámy na první videa se mnou, kdy říkala, že celkově videa jsou super ale proč tam furt ze sebe dělám blbečka nebo se ksichtím :-)

To, co začalo jenom jako letmý záběr, se ukázalo jako úspěšný model. Velmi často, když jsem se nějak více zapojil do videa, tak měla Kačí o trochu lepší návštěvu nebo shlédnutí. Ano, mé chlapské ego plesalo :-) Zároveň jsem ale obchodník a když vidím, že něco prodává, tak se to snažím o to více prodat. A proto jsem Kačí navrhl, že se začnu zapojovat víc a ji napadl unboxing, který asi všichni pamatujete a kdo ne, tak je určitě najdete na jejím Youtube kanálu.

Co si budeme povídat, Vám se to očividně zalíbilo a tak byla otevřená cesta všem dalším videím a fotografiím s mou účastí. Zápisky z cestování by ani jinak dělat nešly, kdybych já byl jenom za objektivem, nebo kdyby Kačí fotila, jak sama snídá v trávě.

Takže jak vidíte, moje zapojení do blogu mělo jistou posloupnost a možná proto, mi to ani nepřišlo, že bych se musel nějak zbavit svého soukromí či si připadat blbě. Samozřejmě všemu pomáhá moje povaha a otevřenost pro každou hloupost, ale hlavně je to o tom, že svoji ženu budu vždy podporovat v jejich nápadech a k podpoře podle mě patří i to, udělat někdy ze sebe trochu kašpara. Samozřejmě, vše musí mít svoje hranice. V mé práci jednám s lidmi na velmi vážených postech a asi by nebylo vhodné, abych měl na internetu fotky ze sprchy nebo něco takového. Ale to je zase o tom praktickém pohledu na věc, kdy máme oba jasno, co ze soukromí sdílet a co je jenom naše a vy fanoušci tam (bohužel nebo bohudík pro Vás :) nemáte přístup.

Ufff, trochu jsem se rozepsal o sobě (jak jinak :-), až se obávám, jestli jste to sem vůbec dočetli. Tak nějak jsem ale chtěl důkladně zodpovědět dotaz, jestli mi nevadí, že jsem na blogu taky. Pokud Vás to ale bavilo, rád napíšu další články o tom, jaké to je „žít s bloggerkou“.

Vámi oblíbený

Arty :-)