ZE ŽIVOTA: JAK JSME STAVĚLI POKOJÍČEK

Krásný den všem!
Tak a máme tu první článek ze série "pokojíček". Ze začátku by mě ani nenapadlo, že tyto články budu psát. Ale dostala jsem tolik otázek na jednotlivé vybavení, že jsem si nakonec řekla proč ne. Inspirace není nikdy dost.

Tento článek bude obecný, ale dále čekejte rozdělení na vybavení kolébky, postýlky, přebalováku a celkové dekorace.

S představou o dětském pokojíčku jsem koketovala už dlouho. Samozřejmě hlavně záleží, zda je to holka nebo kluk. Takže jsme čekali v podstatě 22 týdnů, až jsme se dozvěděli, že to budeme ladit do modré. Do té klučičí.

Hodně jsem brouzdala po Pinterestu a ukládala si do mobilu různé fotky různých pokojíčků. Tím jsem si tak nějak ucelovala představu, jak bych to vlastně pro toho naše broučka chtěla mít. Je mi jasné, že vlastně celou tu dekoraci děláme spíše pro sebe, protože to malé nemluvně to tolik nevnímá. Ale zná to asi každý z nás. Ta potřeba vybudovat hnízdo lásky je jednoduše obrovská a tak do toho dáváme hodně sil.

Jasně jsem věděla, že nechci takový ten přebarevnělý pokojíček. Ač proti tomu vůbec nic nemám, tak sama bych to v bytě mít nemohla. Zatím. Píši zatím, protože sama vím, že postupem času kvůli rozvoji dítěte se tomu stejně nevyhneme. Jde ale o to, že já mám takovou nemoc, kterou bych nazvala "detailismus". (mno to jsem to krásně vymyslela). Jde o to, že jakmile je okolo mě moc věcí, moc velký chaos, moc barev..., tak začínám být z toho místa nervozní. Takže i v celkovém bytě jednou za čas potřebuji udělat takovou tu velkou očistu věcí, které jsme tam za poslední měsíce nashromáždili. V tu chvíli mám totiž pocit, že nemůžu v bytě dýchat, že stěny se zužují a já jsem tam nešťastná. (doufám, že v tom nejsem sama).

Takže jsem se zaměřila na takový ten Nordic style. Ale ne úplně. Protože ten je opravdu hodně jednoduchý a hlavně kolikrát černobílý. Tak nějak jsem si z každého vytáhla jednotlivé prvky a začala hledat eshopy, kde co koupit.

Inspirace z Pinterestu, ze které jsme čerpali:

Abych to ještě uvedla na pravou míru. Nestavíme pokojík, ale spíše dětský kout. Máme klasický byt 2+kk a tak s námi bude naše miminko v prvních měsících obývat ložnici. Stejně bych nedokázala ho mít v jiném pokoji. Aspoň ne ze začátku, takže je to vlastně jedno. Co bude potom, to ještě nevíme. Ale až nastane ten pravý čas, tak to budeme muset řešit a vyřešit.

Na tuto přestavbu ložnice jsme si dávali celkem načas. Ani nevím proč. Sama jsem si myslela, že budu v těhotenství hodně nedočkavá a budu vše nakupovat už v prvních měsících. Nakonec to bylo ale naopak. Stále jsem to posouval a posouvala. Asi jsem nechtěla nic zakřiknout. A hlavně je jasný, že je to vlastně zbytečné. Stejně se pak na ty dětské věci práší.

Když jsem ale pomalu končila 8. měsíc, tak jsem si řekla, že už je na čase. Krásně mi to připomněla i moje těhotenská aplikace. Prostě je čas už neotálet a vrhnout se do toho. V 9. měsíci síly dochází a hlavně už by se mělo odpočívat.

Celkovou přestavbu zdržoval ještě jeden fakt a to přebalovací pult. Měli jsme vyhlídnutý jeden z Ikei, kde šlo sklopit tu přebalovací desku. Bylo mi jasné, že bych jí stejně každý den nesklápěla, ale šlo nám o to, že hned vedle pultu jsou dveře na terasu a báli jsme se, že bychom je nemohli s klasickým pultem otevřít. Jenže Ikea nám dala celkem zabrat a přesně v momentě, kdy jsme si řekli, že pro něj jedeme, tak ho na čas přestali vyrábět. Prý měli problém s dodáním nějaké součástky. A tak jsem netrpělivě několikrát denně (po dobu několika měsíců) aktualizovala jejich web a koukala na stav skladu. Stále ale nedostupný. Nakonec mi to ale nedalo a přes šílenou linku, kde jsem si povídala hlavně s automatem, tak jsem se dovolala živému člověku (aleluja). Slečna byla opravdu milá a mile mi sdělila, že pult bude až na konci května. To je ale pozdě. To už budeme mít miminko doma. Takže nastal plán B. Ten tedy ještě nebyl vymyšlen, ale nastal čas ho vymyslet.
Jo a dodatek, jakmile jsme si o pár dní později přivezli jiný pult domu, tak nám přišla zpráva z Ikei, že pult je skladem. Ale nakonec jsme se tomu zasmáli a řekli, že to byl osud. Pult máme nádherný a do pokojíku zapadl, jak kdyby byl dělán na míru. A má ještě o šuplík navíc.

A teď k samotné přestavbě. Mrzí mě, že nemám fotku před a po. Každopádně už nyní mohu prozradit, že každý kdo to viděl říkal, že v ložnici je mnohem více prostoru a že nechápou, jak jsme to dokázali. Tak mám obrovskou radost.

Na přestavbu jsme si vybrali neděli a já se modlila, ať je hlavně hezky. A bylo doslova nádherně. Museli jsme totiž všechny věci vystěhovat ven na terasu, abychom se zde hnuli. Tyhle akce ale miluji ze všeho nejvíc. Je to vlastně, jak když se člověk stěhuje. Vše vyndá ven, vše otře a všemu dá nové místo. Jo a taky vyhází spoustu nepotřebných věcí. Nebo prodá na Letgo. To doporučuji. Díky tomu se nám "vrátila" už nějaká ta tisícovka, kterou jsme investovali právě do nákupu dětského pokojíčku.

Abych vám popsala přestavbu. Já měla obrovskou tendenci vše tahat, vše otírat a umývat a se vším šoupat. A jak to dopadlo? Arty mě posadil na postel a nakázal sedět/ležet a dělat dozorčí. To je ale pro mojí náturu asi to nejhorší. Já prostě sedět neumím. A ještě v takovéto situaci. Je ale pravda, že bylo opravdu horko a tak mě to utlumilo. Nakonec byla celkem ráda. Postarala jsem se aspoň o dovoz jídla a nakrmila hladové krky.

Dohlížela jsem na toho naše taťku, který se do všeho pustil s vervou. Samozřejmě nastala asi dvakrát taková ta situace, kdy něco smontoval a až pak zjistil, že to má špatně. Takže to musel zase celé rozmontovat. Ale co. Trošku si ponadával, já ho usměrnila a montoval dál :-) To k tomu patří.

Což mi připomíná jednu historku, kdy jsem si šila šaty (ano, dřív jsem ještě šila) a dokončovala poslední část. Musela jsem sešít boky. Stokrát jsem ty šaty kontrolovala, zda je mám správně naruby. Co myslíte. Po tom, co jsem dodělal pracně ten poslední steh, vše začistila a s radosti otočila šaty, abych si je vyzkoušela, tak jsem zjistila, že ty boky mám ušité opačně. Takže nezbývalo odejít od stroje, třikrát se nadechnout, vzít páradlo a celé to vypárat. A začít znovu :-)

Zpět k pokojíku. Jen přebalovací pult měl 90 šroubů. Šílenost. Takže pak se člověk nemůže divit, že nějakou tu desku dá opačně a nesedí to. Polička nad pult byla také oříšek, který jsme nakonec zvládli. A sestavit kolébku/koš, to už byla procházka růžovým sadem.

Náš plán byl, že to budeme sestavovat 3, maximálně 4 hodiny. A co myslíte? Jak dlouho to trvalo? Začali jsme v 11 hodin a skončili ve 20 hodin a to hlavně kvůli světlu. Ale bylo důležité, že ten hlavní základ byl hotový. Teď ještě čekám na poslední dekoraci, abych vám to mohla nafotit finálně a do detailu.

Ke každému kousku vám napíši odkud je, protože mi je jasné, že byste se na to stejně ptali :-)

A teď mi prozraďte, jak jste budovali hnízdečko lásky vy? Kde jste brali inspiraci? A sestavovaly jste ho samy nebo jste to pojali jako týmovou práci s manželem?


Mějte se krásně a brzy zase u nějakého článku Ze života.

Líbá vaše Kačí