ZE ŽIVOTA: JAK SI PŘEŠÍT PÁNSKOU KOŠILI

Opět je moje díte naprosto zlaté a tak využívám této chvilky a usedám k počítači. Chci se s vámi totiž už nějakou dobu o něco podělit.

Na instagramu poctivě sleduji Nikolu @tatomymo (a dlouho přemýšlím, co její nick znamená). Je to strašně šikovné mladé děvče, které se nazývá amatérskou švadlenkou. Já bych jí nazvala totálním profíkem. Dělá totiž to, že nakoupí pánské košile a z nich přešívá krásné dámské blůzky dle největších momentálních trendů. Ale ne jen blůzky, ale třeba i šaty. Vážně nádhera. Sledovat to můžete pod hashtagem sijushubertem a nebo na jejich instastories. Dává tam fotky před a po a to je tedy pokoukání.

Já jsem kdysi také šívala. Pamatuji si tu historku, kdy jsem si ušila takové babypink šaty s výstřihem, na ramínka, zabrané v pasé a od pasu nařasené. Tehdy se to nosilo a já nemohla sehnat žádné, které by seděly přímo mně. Tak jsem se vrhla do šití. Chvíli poté jsme letěli do Bulharska na dovolenou. Ale ne s Artym, to jsme se ještě neznali. Letěla jsem s 4 kamarádkama a 1 kamarádem. Zajímavá to skvadra. Když jsme nastoupili do letadla, tak jsme zjistili, že sedíme úplně vepředu, 3 sedadla napravo a 3 nalevo. Po chvíli nás uvítal stevard, což byla příjemná změna. Když letadlo vzlétlo, stevard předal pokyny o bezpečnosti, rozdal základní občerstvení a u toho pořád na mě pokukoval, tak za mnou přišel, jestli nechci jít za piloty do kokpitu. Já se jen usmála a s díky odmítla. Říkala jsem si, co je to za totální blbost. Honza, který seděl vedle mě mi řekl, že jsem blbá, že jsem měla jít a že kdyby to nabídli jemu, tak jde hned. Tak mi to začalo vrtat hlavou. A tak při první příležitosti jsem na stevarda kývla a proletěla se část cesty v kokpitu s piloty. Že nekecám, tak vám sem přikládám 10 let starou fotku.

Každopádně proč to všechno vyprávím. Chtěla jsem říct, že šití mě vždycky bavilo, ale nikdy jsem nebyla tak precizní, abych to dělala na zakázku. Sem tam jsem si zúžila oblečení, poupravila střih, opravila zip, ušila psicím oblečky a opravdu jen občas ušila něco pro sebe úplně od základu. A i přes to naprosto obdivuji všechny, komu se v šití daří a umí to. Ať už je to zmíněná Nikola z @tatomymo, Jíťa z @cobududneskasit, Veronika z @hugito nebo třeba Vendula z @bebirdie.

K jednomu mě Nikola ale inspirovala a to k ušití své košile. Dlouho pokukuji po takové té s holými rameni, ale nyní mám zásadní priority. Musí být na knoflíčky kvůli kojení a musí mít ramínka, aby schovala ramínka od podprsenky. Bez té prostě nevyjdu, zvlášť když kojím.

A tak jsem jednoho dne nahlédla do Artyho skříně a vytáhla dvě košile, které už nejsou úplně trendy. Materiál je super, je to takový ten nemačkavý, což s dítětem člověk opravdu uvítá. A také takové ten lehký, vzdušný a ještě ke všemu proužkatý. To teď frčí. A pustila jsem se do šití.

Vše jsem dělala opravdu od oka stylem pokus omyl. Ano jsou tam chyby, v jednom místě mi nenavazuje šev, ale víte co? Měla jsem z ní opravdu radost. I přes to, že jsem novopečená maminka, tak jsem si našla chvíli pro sebe, usedla k šicímu stroji, nechala svět světem a doslova se do toho zažrala. I když výsledek není dokonalý, tak jsem ráda, za to, co jsem udělala.

Teď se ještě nabízí otázka, proč jsem si tu košili neobjednala právě u Nikči a tím jí nepodpořila. (ona totiž své kousky prodává). Ano, psala jsem jí, ale shodly jsme se na tom, že mi něco ušije, až se mi prsa po kojení zmenší a zastavím se na své původní velikosti. Teď bych vůbec nevěděla, jakou velikost si vybrat, protože zrovna u košil s knoflíčky je to problém. Všechny se mi v oblasti hrudníku rozjíždí. A to není hezké. Vy jí a ostatní holky, které jsem zmiňovala můžete podpořit a koupit si zajímavý kousek pro sebe či svá zlatíčka.

A to je vlastně vše, co jsem tímto chtěla sdělit.

Mějte se krásně,
líbá vaše Kačí