NA CESTÁCH: MILUJI SVŮJ ŽIVOT V BRNĚ

Nápad zajet do Brna vnikl už začátkem června a to, když Kačka (milujisvujzivot.cz) přijela za mnou do Prahy. Dorazila s jejím manželem Jirkou a to již po několikáté. Tentokrát to mělo ale jasný cíl. Vidět pidi Tobínka. Byli mu v tuhle dobu teprve 2 týdny a tak ho viděla opravdu čerstvého. Prošli jsme si Prahu, navštívili několik kaváren a parků a domluvili termín, kdy pojedeme za nimi zase my.

Termín byl jasný. Jelikož Kačí je těhotná a její těhotenství se blíží ke konci (možná, když už to čtete, tak už porodila), tak jsem jí chtěla ještě zastihnout s bříškem.

Založily jsme totiž takovou tradici a to, že se fotíme s pupky a teď už s dětmi. Poprvé to bylo, když jsem byla v devátém měsíci a Kačí v pátém. Tehdy jsem byla těsně před porodem a valila se jak balvan. Ale Kačí měla ještě pidi bříško.

Další fotku jsme pořídily, když se Tobínek narodil a bylo mu pouhých 14 dní. Kačka v té době byla v 6. měsíci.

A poslední fotku jsme vyfotily při této návštěvě. Tobínkovi bylo něco přes 3 měsíce a Kačka byla v 9. měsíci. Mé křivopusy a rozcuchu alá jdu spát s mokrou hlavou bez kondicinéru na vlasy si nevšímejte. Lepší fotku nemám :-D

Abych se vrátila k návštěvě Brna. Dohodli jsme všichni termín, zarezervovali si ho a my vyrazili. Byla to naše druhá společná dovolená. Takže jsme se šíleně těšili a já se zároveň trochu bála. Do Brna lze jet pouze po D1 a tu já naprosto nesnáším. Denně slýchám o smrtelných nehodách a tak mám (dá se říct) panickou hrůzu ze všech dálnic a z té déjedničky tisíckrát větší. No a když si k tomu přičtu své miminko v autě, tak je to úplná noční můra. Ale zvládli jsme to, až na jednu malou nehodu. Naštěstí ne autonehodu, ale nehodu v Tobínkovo plence.

Jak ta dálnice drncala a Tobínek si spokojeně spinkal, tak se plenka plnila a plnila. Tobínek se vzbudil, dostal hysterický záchvat a my mysleli, že má hlad. Zastavili jsme na benzínce a zjistili odkud vítr vane. Z jeho plenky. Vlastně z jeho celého oblečení a autosedačky. No jednoduše řečeno, bylo to všude. Ještěže jsme měli náhradní oblečení. Nehodu jsme zažehnali a jeli dál.

Ubytováni jsme byli v hotelu Marriott. Tohle ubytování nám zařídil Arty jako překvapení. Vůbec jsem nevěděla, co nás čeká. Na místě jsem valila bulvy. Byl to opravdu luxus. Jsem zvyklá a většinou vyhledávám spíše chatky uprostřed lesa a tohle byl úplný opak. Hotel byl dostavěn v listopadu 2016 a tak bylo vše krásné, nové, moderní a útulné. Dovolená tedy mohla začít.

Po příjezdu jsme hned hupsli do postele. Jak jinak. Znáte to, taková ta krásně ustlaná postel, vedle které se rozeběhnete a z plných sil do ní skočíte. Tohle dělám pokaždé.

Arty šel řešit pracovní záležitosti a já blbla na pokoji s Tobínkem. Musela jsem ho nějak zabavit. Byla totiž akorát jeho spací hodinka a jelikož jsme se chystali ven, tak jsem chtěla, aby usnul až v kočárku a část procházky prospal.

Dalo mi to zabrat, ale podařilo se.

Domluvili jsme se s Kačkou na místě srazu a vyrazili za ní. Náhodou bydlela asi 5 minut od našeho hotelu a tak to bylo o to snadnější. Jirku, jejího manžela, jsme nabrali po cestě a směřovali to k Buchcek.

Tenhle food truck sleduji na instagramu už nějakou dobu a pokaždé jsem si říkala, že sem musím zajít. A konečně se mi to splnilo.

Bohužel neměli jejich vyhlášený bůček, ale měli jiné dokonalosti. Dali jsme si burger s trhaným vepřovým a k tomu jejich vyhlášené hranolky na sádle. Dokonalost. K tomu jsme si dali dvě nealko piva, která chutnala jako zvětralá. Tohle příště ne. Birell je Birell :-)

Měli jsme Tobínka v kočárku a nosítko jsme nechali bohužel na pokoji. Tobínek se vzbudil a chytil totální hysterický záchvat. Nešel zastavit a tak se Arty rozhodl, že pro nosítko zaběhne.

My se s Kačkou a Jirkou přesunuli do nově otevřené kavárny nedaleko Zelňáku. Kdybych já věděla, jak se jmenuje. Myslím Monogram. Dali jsme si latté na ledu a počkali na Artyho. Tobínek mezitím dostal svou dávku mléka a na chvíli se uklidnil.

Mezitím se Arty celý spravený vrátil (přecijen to byla štreka a bylo vážně vedro) a my se mohli vydat na další procházku.

Prošli jsme kolem roztomilého zmrzlinového vozíku Božský kopeček. Nejprve jsem hlásila, že si zmrzlinu nedám, ale nakonec jsem neodolala. Dala jsem si borůvku s levandulí a Arty švestku. Obě byly super.

Se zmrzlinou v ruce jsme se vydali ke katedrále svatých Petra a Pavla na Petrově a na hrad Špilberk. Ač jsme chytili akorát nádhernou golden hour, tak odsud nemáme jedinou fotku. Bylo to tím, že jsme se nějakou dobu neviděli a celé jsme to propovídali.

Potkali jsme nespočet lidí, kteří této zlaté hodinky využili a fotili o sto šest. Fotili se rodinky, zamilované páry, ale i těhotné ženy. Prostě romantika jak blázen.

Zlatavé sluníčko nás jemně hřálo a svítilo do očí a my se rozhodli, že si na chvilku sedneme. Usadili jsme se v útulné restauračce vedle Špilberku. Kdyby Kačka s Jirkou nespěchali na grilovačku, tak tam sedíme snad několik hodin.

Nakonec jsme se rozloučili vedle Mikro farmy. Kačka tam koupila maso na gril, my uspali Tobínka a vydali se směr hotel.

Ještě poznatek z Mikro farmy. My jí v Praze máme také. Je na Jiřáku. Jenže já tam nikdy nebyla spokojená. Jirka to tam naopak má rád. Ale v Brně. A tak, když byl v Praze, tak tam zašel a byl "nečekaně" zklamaný. Ceny vyšší, porce nižší, kvalita horší. Tohle prostě nechápu, když je to stejná firma.

No nic, vracíme se do Brna. Brouzdali jsme brněnskými uličkami a přemýšleli, co budeme večeřet. Jelikož Tobínek spal, tak jsme toho využili a zašli do blízkého Soul bistro.

Já už jsem tady byla jednou s Kačkou a byla jsem naprosto nadšená. Dali jsme si talíř plný hummusu a k tomu budha bowl. To se skládalo z nějaké obiloviny, pečené papriky, guacamole a dalších výborných věcí. Tohle byla vážně dokonalost a určitě bych na to zašla znovu.

K tomu jsme si dali bylinkový čaj z bylinek, které si Soul sám připravuje. A v tuhle hodinu vážně bodl. Už bylo totiž poměrně chladno a tak jsem obr hrnek uchopila do dlaní a vychutnávala si každičký doušek.

Na hotel jsme dorazili, když už byla tma.

Vykoupali jsme Tobínka, uložili do jeho hotelem připravené postýlky a dali chrnět. My si pustili film a užívali té pohodlné hotelové postele (to zní teď dvojsmyslně :-D). Ale víte, jak to myslím. Prostě hotel má vždy nejpohodlnější postel :-)

Tak a je tu další den. Den našeho odjezdu.

S Kačkou jsme se totiž dohodly, že sem pojedeme pouze přes noc. Přecijenom to byla naše první dovolená takhle "daleko" a tak jsme nevěděli, jak na to Tobínek bude reagovat. Jenže až zde nám došlo, že je mnohem horší jet jeden den sem a hned druhý den zpátky, než tu zůstat na celý víkend.

A tak Arty zakouzlil naší kreditní kartou a prodloužili jsme si pobyt o další noc. S úsměvem a dobrou náladou jsme tedy vyrazili na snídani.

Ach ty hotelové snídaně...

Snídaně na hotelu jsou snad tou nejlepší částí dne. Vždy si první den nanosím na stůl snad úplně vše z nabídky a postupně to ujídám. Jsem jak totální nenažranec, který jí i třeba hodinu.

S Tobínkem to ale trvá dvě. Jednou jsem ho totiž měla v náručí já, podruhé Arty. Do toho pořád brblal a prostě nechtěl, abychom jedli. Však to určitě znáte. A tak už to není taková pohoda, jako dříve, ale má to také něco do sebe. Člověk se prostě nikdy nenudí.

Po snídani jsme šli zpět na pokoj a čekali, až se domluvíme s Kačkou, co bude. A tak nastal nějaký ten čas na fotky do rodinného alba.

Jedna z věcí, kterou má tenhle hotel vážně dokonalou je výhled. My měli přímo na Petrov a Špilberk.

Tobínek usnul a tak jsme trochu odpočívali.

 Já se tedy rozhodla pro psaní článku (ano, to je můj relax) a Arty posedával u okna a upíjel čaj.

 Tady jsme chtěli vyfotit hrozně zamyšlenou romantickou fotku. Jak vidíte, nevyšlo to :-D.

Kolem desáté hodiny jsme jeli směr Piknik box, kde jsme měli sraz s Kačkou a Jirkou.
Tohle místo má něco do sebe. Nejenže tu připravují opravdu chutné pokrmy, ale je celé sestaveno z kontejnerů. Super nápad a využití jednoho parku. Takže i hřiště pro děti zde najdete.

Tady jsme si dali banana bred, makronku se slaným karamelem, kapučíno a limonádu. Chvilku jsme si popovídali a přesouvali se na další gastro místo.

 Šli jsme pěšky něco přes půl hodiny, až jsme dorazili do Brunches.

Tohle místo, jak už název napovídá je specializované na brunche. Dělají tu lívance naslano i sladko. Jsou to přesně ty lívance, po kterých jsem se nedávno pídila v Praze. Prostě kupa nadýchaných koleček naskládaných na sebe a zasypaných vším možným.

A víte, co na tomhle bylo nejlepší? Cena. Stálo to pouhých 100 Kč. Nechápu.

Kačka si dala chleba ve vajíčku. Baví mě ta prezentace. Čekali jsme klasický chléb ve vajíčku a ono tohle? Nádhera.

Arty si dal lívance na slano. Tedy s vajíčkem, slaninou, avokádem a javorovým sirupem. Nešlo to sníst :-)

Nakonec se k nám přidala i Martina (Coudyscookies.cz) s jejím miminkem a manželem. Takže to bylo takové mateřské setkání foodbloggerek :-)

Kačka a Martina se svými manželi se odpojili a my si šli projít Brno sami. Šli jsme pěšky na Kraví horu a pak zpět k Piknik boxu, kde jsme měli auto.

 Procházka to byla krásná. Sice trochu více do kopce, ale zase potom trochu více z kopce. Logický :-)

Na Kraví hoře byla náborová akce. Tohle dělají i u nás v Praze a přijde mi to super nápad. Na velké ploše je xy stanovišť a na každém jiný sport. Děti pak obchází daná stanoviště a mohou si zkusit, co je baví a hlavně, co jim jde. Bylo tu několik druhů šermu, mažoretky, florbal, basket a další.

Tobínek na tohle má ještě čas, ale jakmile nastane ten pravý, tak tohle kolečko určitě bude také absolvovat.

Já jako malá dělal spoustu aktivit, jako keramiku, hru na flétnu, hru na kytaru, judo, balet, nějaký mix tanců, chodila jsem do dramaťáku a milovala dílny. Takže budu ráda, když i Tobínek si najde své.

Po návratu z procházky jsme šli zpět na pokoj. Bylo to tu tak krásný a pohodlný, že by mi nevadilo se zde zavřít klidně na týden.

 Obloha hrála všemi barvami a ten západ slunce? Nádhera.

 Ještě větší nádhera přišla o pár minut později. Brno zalité v tmavě modré barvě. Dokonalost.

Po těch lívancích nám bylo tak těžko, že se musím přiznat, že jsme od té doby nic nejedli. A ani se nechystali. Takže i po několika hodinách jsme měli plná břicha a tak se rozhodli už nikam nejít.

 Ráno nás uvítal opět nádherný výhled a tak jsme si popili čaj a pomalu se chystali na snídani.

 Dnes už jsem byla střídmější a dala si bílý jogurt plný oříšků a k tomu kroasant.

Tobínek po chvíli dostal další hysterický záchvat a tak se ho Arty ujal a až ho udindal.

 Bylo něco málo po 8 hodině ranní. A tak jsme si řekli, že si ještě užijeme chvíle na pokoji.

Mezitím jsme se domluvili s Kačkou, že se zastavíme u nich doma. Tam jsme ještě nebyli a tak jsem byli zvědaví, jak bydlí a hlavně, jak vypadá útulný koutek pro jejich Natálku.

Kačka nás pohostila naprosto úžasnými čokoládovými sušenkami. Recept na ně najdete u ní na blogu. Tak se určitě podívejte.

Po pár hodinách, které jsme zase bez přestávky proklábosili jsme se vydali směr Praha.

Dálnice byla naštěstí volná a my po cca 3 hodinách dorazili domů.

Tímto děkuji Kačce a Jirkovi za krásné provedení Brnem a ukázání nádherných míst a úžasných kaváren a podniků.

Kačko, držím palce, aby porod proběhl hladce a hlavně, aby jsi už měla Natálku ve svém náručí. Není nic lepšího, než být máma.


Doufám, že se vám průřez naší dovolené líbil a na závěr mám pro vás jedno doporučení. Určitě vyražte do Brna. Stojí to za to! Já se tam vydám opět v říjnu.


Líbá vaše Kačí