NA CESTÁCH: MILUJI SVŮJ ŽIVOT V BRNĚ 2

Tak konečně sedám k počítači a sepisuji tento článek. Tak jsem se na něj těšila, až ho sepíši, až jsem ho stále odkládala. Ale jelikož jste si nedávno odsouhlasili, že tento článek stále chcete, tak se do něj pouštím a jdu psát...

V listopadu jsme se po 3 měsících vydali opět do Brna a opět za Kačkou z Milujisvujzivot.cz. O Kačce jsem vám už říkala několikrát. Je to úžasná blogerka, která začínala jako zástupce food kategorie, pak se tak trochu hledala, až se našla a přešla z blogu Katescuisine na milujisvujzivot a udělala rozhodně dobře. Je to takový lifestylový mama blog s food nádechem. Má nádherné fotky, čtivé písmo a hlavně zajímavý feed na Instagramu. Tak jí nezapomeňte sledovat. 

Do Brna jsme nejeli pouze za Kačkou, jejím manželem Jirkou a jejich dcerou Natálkou, ale také Martinou, která je také novopečená maminka. Vlastně máme od sebe děti ob 2 měsíce. Tobínek je nejstarší, pak Mikísek a nakonec Natálka. Taková naše růže mezi trním.

Holky si založily společný IG profil a "influence"ují (ježiš to je slovo) pod názvem @mamyvbrne. Sice tvrdí, že jejich profil je i pro pánské obecenstvo a to, které nemá ještě dětičky. Já si ale osobně myslím, že tato část populace by moc nepobírala jejich tvorbu. Ale vůbec to nemyslím špatně. Ba naopak. Já se u jejich stories bavím a směju. Něco takového na trhu chybělo a jsem ráda, že to sem přivedly. Obě krásně fotí, obě mají krásné dětičky, obě jsou krásné a vtipné a obě mají co předat. Nechybí tam trocha ironického humoru a ten já ráda. 

Tak to by bylo promo těchto brňaček, za kterými se už teď strašně moc těším a teď k té naší další návštěvě Brna.

Jak jsem psala, byl listopad 2017 a my se vydali na naší další krátkou dovču. Vlastně to byla taková milníková, protože Arty opustil své původní zaměstnání a přecházel do nového. Vznikla mu taková časová bublina, kterou jsme se rozhodli vyplnit cestou na druhou stranu republiky.

Opět jsme se ubytovali v absolutně dokonalém hotelu Marriott, ve kterém jsme bydleli i posledně. Tento hotel tu stojí pouhý jeden rok a tak je tam vše vymazlené. Arty to posledně měl pro mě jako překvapení a tentokrát jsme zde slavili mé 31 narozeniny a hlavně naše 9-té výročí. Tak jsme si řekli, že by bylo úžasné, kdybychom si zase užili komfort se vším všudy. 

Jelikož doma nemáme vanu a Tobínek absolutně miluje koupání, tak jsme si vybrali pokoj s vanou. Byl rozdělen na dvě místnosti a to obývák a ložnici s koupelnou, která byla přímo v pokoji.

Netrvalo dlouho a hned jsme se tam zabydleli. Hotelové papuče a župan, to je moje. Župan doma nikdy nenosím, ale na hotelu si ho nikdy neodpustím.

Opět jsme měli výhled na tuhle krásnou část Brna. A opět jsme se tam vydali. Kačka je úžasná průvodkyně a tak nám vždy ukáže ta nejzajímavější a také nejkrásnější zákoutí Brna.

Když jsem se koukala na IG hotelu, tak mě pobavilo, jak je každý unešený z toho mramorového obložení. Ač máme doma také koupelnu v mramoru, ale černo modro stříbrnou, tak tahle kombinace bílo šedé je nesmrtelná. Cvakla jsem tedy jednu rychlo fotku, zabalila Tobínka, Arty skočil pro kočár a už jsem si to štrádovali Kačce naproti.

Kačka nás nasměrovala do poměrně nově otevřené kavárny Sorry, pečeme jinak. Jelikož Kačka bydlela asi 10 minut od našeho hotelu, tak jsme to měli hezky pěkně napůl cesty, tedy cca 5 minut rychlým krokem.

Když jsme tam dorazli, tak tam Kačka ještě nebyla a já šla tedy obhlídnout tu neobvyklou nabídku kavárny. Na první pohled to nevypadalo nijak extra jiné, ale když se člověk začetl do popisků, tak pochopil odkud vítr vane. Například mechový dort s pravým cvrčkem mě opravdu zaujal, ale neodvážila jsem si ho objednat.

Já jsem si dala cheesecake, který chuťově byl výborný, ale nic extra jsem v něm necítila. Arty si dal čokoládový, který byl opět dobrý, ale nic výjimečného jsem v něm necítila. Dali jsme si i pralinky a co si pamatuji, tak jedna byla opravdu zvláštní,jelikož byla s houbovou příchutí. U zbylých jsme zase necítili nic výjimečného.

Kačka šla na jistotu a dala si ten mechový dort. Po ochutnání jsem pochopila a hned si řekla, že jsem prohloupila. Byl vynikající. Takže pokud tam budete, nebojte se ho a zkuste ho.

Ještě jsem neřekla, jaká byl hlavní náplň této cesty. Bylo to vidět nového tvorečka, který přišel na svět. Byla to Natálka. Tehdy jí bylo něco kolem jednoho měsíce. Byla tak strašně maličká a bezbranná. Až jsem se jí bála chovat. I když jsem v té době měla 5-ti měsíčního Tobínka, tak mi přišlo, že už jsem úplně zapomněla, jak se taková miminka drží.

Nakonec do Sorry přišel i Jirka, manžel Kačky a vyrazili jsme na procházku nočním a už lehce Vánočním Brnem.

Prošli jsme přes všemožná náměstí a došli ke krámku Vietnamské bagety. Kačka říkala, že je zde mají opravdu dobré a tak jelikož jsme měli kočárky a tam je to menší, tak jsme si řekli, že si je vezmeme s sebou. Nebudu zastírat, že jsme měli chuť na pivo a tak nás to táhlo ještě do jiného podniku.

Skrze krásné uličky Brna jsme došli do podniku Flexaret. Nešli jsme ale dovnitř. Pouze jsme si koupili 2 alkoholická a 2 nealkoholická piva, pojídali bagetu, postávali a povídali si. Nic škrobeného, avšak pohodového.
Ono, když máte 2 spící děti a nechcete je budit svlékáním a oblékáním, tak si raději přehodnotíte plány. A víte, co? Ono to vlastně bylo úplně super.

Po asi hodině povídání si jsme se vydali všichni směr domov. Cestu jsme měli zase společnou a tak jsme se rozloučili opravdu za rohem od našeho hotelu.

Přemýšleli jsme, že bychom si zašli na večeři do vyhlášené hotelové restaurace Yard, ale jelikož už bylo hodně hodin, tak jsme zvolili pro nás pohodovější plán a to napustit vanu a užívat si rozzářená očka našeho Tobínka.

Poprvé v životě jsem měla tu možnost se s ním vykoupat a bylo to úžasné. Nikdy jsem vanu nechtěla a vždy preferovala sprchování. V našem baráku máme sprchový  kout, za který jsem byla nejvíc šťastná. Jenže až s dítětem jsem pochopila, že vana nám opravdu chybí. Tak se už těším, až jí budeme mít. Snad zanedlouho :-)

Jak jsem říkala, tato dovolená pro nás byla v duchu oslav. Narozeniny a výročí. A tak jsme uložili Tobínka, zavřeli za ním dveře a v obývací části jsme si nalili sklenku bílého vína a ujídali variaci sýrů.

Víno jsem zde měla poprvé od otěhotnění a ač jsem si myslela, že to už nikdy neřeknu, tak mi opravdu zachutnalo :-)

Druhý den jsme vstali brzy, ale přesto si užívali válení. Nevím, zda to tak máte také, ale prostě miluji to lenošení v hotelových peřinách, zachumlaná do županu a nejlépe ještě s šálkem čerstvé kávy.

Po ranní sprše jsem si tohle dopřála. Měli jsme totiž kávovar na pokoji. Upřímně? Tohle zjištění mě možná potěšilo více, než samotná vana, kvůli které jsme si tento druh pokoje volili :-D

A takhle to vypadá, když syn zvítězí nad otcem :-)

Velké plus u nás má každé ubytování, které má automaticky cestovní postýlku a my jí tím nemusíme tahat. Takže tady bylo i o Tobínka dokonale postaráno.

Po chvíli lenošení jsme si zašli na snídani. Tu tady mají doslova vymazlenou. A ač jsem si říkala, že tentokrát nebudu šílet a dám si jen nějakou zdravou, tak jsem opět neodolala a dala si míchaná vajíčka se slaninou a zeleninou. A k tomu bílý jogurt s oříšky a samozřejmě kávou.

Tentokrát jsme to vymysleli a vzali s sebou z Prahy naše houpátko, na které nedáme dopustit. Díky jeho lehké konstrukci je skladné a tak jsme si ho dali na stůl, v klidu snídali a Tobínek si hrál. My mohli dlouho snídat a Tobínek se nenudil.

Domácí bábovka mě vždy potěší.

Po snídani jsme se vydali na pokoj, kde jsme se zabalili a už pelášili za Kačkou a Natálkou do vyhlášeného Kafe a kobliha.

Já jsem musela využít kávovar a udělala si jednu kávu na cestu. Nebojte, ne každá je s kofeinem, to už by mi asi puklo srdce :-)

S Kačkou a Natálkou jsem měli sraz kolem 11 hodiny. Holky tam ještě nebyly a tak jelikož pršelo, šli jsme dovnitř.

Uvítal nás majitel, který byl naprostý sympaťák. Představil nám jejich nabídku a vysvětlil, proč jaká kobliha je jaká.

My jsme si nakonec dali jahodový donut s červeným pepřem a k tomu koblihu á la vdolek, plněnou tvarohem a potřenou povidly.

Tento jahodový donut byl sám o sobě výborný, až na tu polevu. Sice kombinace jahody, bazalky a pepře byla dokonalá, ale já asi celkově nejsem na ty cukrové polevy.

Zato tohle. To bylo něco. Nebýt totálně nafutrovaná ze snídaně, tak si dám snad dvě.

Odtud jsme se prošli opět Brnem a jakmile nám lehce vytrávilo, tak jsme to namířili k Bucheck-ovi. Je to takový food truck sídlící na zelňáku. Jejich hlavním tahounem je bůček marinovaný v cherry kole. Zní to šíleně, ale je to vážně dokonalé.

Ten jsme si samozřejmě dali, ale ochutnali jsem i jejich novinku a to uzené koleno s křenem. A panebože, to bylo něco. Vážně dokonalost a hned bych si to dala znovu. Ještě, že jsou tak daleko. Byla bych tam snad každý den. A to nemluvím o jejich hranolkách smažených na sádle. Omomom.

Abych nezapomněla, zde se k nám přidal i Jirka. Ten byl ale v práci, jelikož jsme do Brna jeli přes všední dny. Po obědě se odpojil a šel zase pracovat a my se vydali na další procházku. Potřebovali jsme všechno strávit a hlavně jsme viděli opět další kus Brna. Opět v jiném ročním období a tedy opět z jiného pohledu.

Po procházce jsme zašli ještě do Podnik-u, kde jsme si dali čaj na zahřátí a počkali opět na Jirku. Odsud už šla Kačka s Jirkou a Natálkou k doktorce na kontrolu kyčlí a my se vydali směr náš hotel.

Zde jsme si opět zaplavali ve vaně, uložili Tobínka ke spánku a my si nedočkavě pustili další díl X-factor UK. Taky ho sledujete?

Ráno bylo opět v duchu lenošení, válení a velké snídaně. Bylo ale také v duchu příprav na focení. Do Brna jsme jeli ještě za jedním účelem a to, aby nás úžasná Anička nafotila. Sice nefotí rodiny, natož děti, ale udělala výjimku. 

Anička je mlaďounká šikovná, už paní, která si splnila sen a živí se focením. Její fotky jsou naprosto nádherné a i proto si jí Kristýnka Epicbetch pozvala jako fotografku na její snovou svatbu do Francie. 

S Aničkou jsem se nejprve domlouvaly, že by nás nafotila v Praze, já jsem se ale nakonec rozhodla pro Brno. Chtěla jsem to fotit na místech, kde to neznám a kde to pro mě bude v určitém smyslu exkluzivní.

Zvolila nádherná místa. Oboru s daňky, výhled nad lomem nebo třeba kavárnu Skog. Vznikla série fotek, které mají duši a vyjadřují nás. Nechtěli jsme totiž nic strojeného, umělého a hlavně nic ateliérového. I kdybych měla stát po kolena ve sněhu, tak bych šla ven. Počasí ale vyslyšelo naše přání a bylo až neuvěřitelně krásně. Chodili jsme venku ve svetru, dokonce tričku, seděli na zemi a bylo nám teplo.

Po tomto úžasném dopoledni jsme si zašli do vyhlášené hotelové restaurace Yard, která se nachází v hotelu Marriott. Hotel je v takové byznys zóně a tak tam chodí hodně lidí přes poledne na jejich polední menu. I to je ale vymazlené.

My jsme se rozhodli ochutnat jejich stálé menu, takticky utahali Tobínka na focení, nakrmili ho a uspali. Nastala hodinka jen pro nás. Vzali jsme to jako takový narozeninový oslavný oběd.

Já si dala jako předkrm krevety a omg! tohle bylo něco dokonalého. Jestli tam budete, tak si na ně zajdete. Ty stojí za to. Nepřeháním.

Arty si dal Minestrone a ta byla také super.

Jelikož jsem slavili, tak jsme si připili 1 dcl vína.

Měla jsem velkou chuť na rybu a tak jsem si dala lososa na grilované zelenině a Arty si dal panenku sous vide s noky.

Ryba i grilovaná zelenina byla bezchybná.

Panenka prý mohla být lehce růžovější, ale i tak byla měkká a moc dobrá. Noky a omáčka byly úžasné.

V tuto chvíli se nám probudil Tobínek a tak jsme se přesunuli o pár metrů dál do relaxační části, kde jsou křesla. Uvelebili jsem se, objednali dezert a k tomu kávu.

Arty k čaji dostal tento medík od naší velmi oblíbené francouzské značky. Není to rozkošné?

Já si dala zase cheesecake, který byl super, ale ten Artyho dezert? To bylo něco dokonalého.

Dal si nějaké čoko trio, které se skládalo z čokoládového dortu, čokoládové pěny a čokoládových pralinek. Sice jsme byli přečokoládovaní, jestli to vůbec jde, ale bylo to vážně dokonalé. Na to a krevety ještě někdy musíme zajít.

Po obědě jsme šli na chvíli na pokoj a dali si siestu. I Tobínek nám jí dopřál. Lenošili jsem v posteli, povídali si a hráli s Tobínkem.
Odpoledne jsme si to štrádovali zase za Kačkou a Natálkou.

Pomalu se stmívalo a tak jsme zase viděli Brno plné vánočních světýlek.

Ráda bych vám popsala kudy jsme šli, ale už si to nepamatuji. Kačka to ale popisuje ve svém článku ZDE.

Nakonec jsme šli kolem porodnice, kde rodila Kačky švagrová. Otevřeli jsem tedy téma, jak je zvláštní, že někdo akorát rodí a my se tu v klidu procházíme. Mysleli jsme na ní a šli do nedalekého Marináda store.

Tohle místo je plné francouzského nádechu. Upřímně bych zde nechtěla dělat inventuru, protože tu bylo šíleně moc věcí, ale jedna lepší, jak druhá. Od uzenin, přes sýry, čokolády, dorty, věci do spíže, až po limonády a to jsem zapomněla vyjmenovat dalších tisíc věci.

Do Marinády k nám přišel zase Jirka a tak jsme se dále vydali na procházku Brnem.

Když už byl večer, tak jsme se rozloučili a vydali se na pokoj. Tam na nás čekalo pod pokličkou překvapení. Někdo se asi dozvěděl o našem výročí. Že by se vyplatilo sdílet fotky na Instagram?

Přidali pěkný vzkaz a krásné přání a nechali nám tam dva cheesecaky. To bylo opravdu milé gesto, které se cenní a rozhodně není samozřejmostí.

Uvařila jsem si tedy bezkofeinovou kávu, zachumlala se do pohodlného gauče vedle Artyho a pustili jsem si další díl X-factor UK.

Tohle ráno už bylo naše poslední. Tedy ne napořád, ale poslední z této dovolené. Takže jsme ho nemohli započít jinak, než válením a blbnutím v posteli. Ježiš, jak já to miluji.

Po snídani jsme čekali na chvíli, kdy opět budeme muset opustit pokoj. Měli jsme ještě asi dvě hodinky a tak jsme uložili Tobínka k dopolednímu spánku.

Ps: Tyto dárky a ještě nějaké další jsme dostali od Kačky. Bylo to moc milé, že si vzpomněla na Tobínkovo půlročí a ještě ho obdarovala takovými krásnými dárky.

Ještě jsme si sedli do obývákové části, pili kávu (přesněji já) a povídali si. Nebudu lhát, když prozradím, že jsme se i zavrtali do online dění. Já projela život na IG a Arty novinky v celém světě.

To mi tak připomíná, že tahle Artyho vlastnost se zajímat o aktuální dění dodává našemu vztahu nekonečnou potřebu stále něco rozebírat. Já sama zprávy vůbec nesleduji, ale asi proto, že vím, že on mi vše sdělí. Čte vše z pohledu Ruska, anglicky mluvících zemí a také České republiky. Díky tomu má možnost si udělat z určitých světových zpráv vlastní názor, protože každý to sděluje jinak. A to vždy rozebíráme, řešíme a debatíme. To na našem vztahu miluji.

Pokračování dárků od Kačky.

Po chvíli odpočinku jsem vyrazili do Brunches. Tento podnik se nachází na druhé straně Brna, ale kousek od Martiny. Je to úžasné místo právě na brunch.

Mají zde lívance na x způsobů, tousty, francouzské tousty a těstoviny.

Já jsem neodolala jejich domácímu chlebu ve vajíčku plněném rajčaty a mozzarellou.

Ty ceny jsou zde až směšné, takže pokud jste z Brna nebo se tam chystáte, tak tam určitě zavítejte.

Vše, co zde vidíte stálo do sto korun.

Nemohly jsme s Kačkou vynechat naší tradici a opět jsme se vyfotily.

Znovu zrekapituluji všechny fotky.

Já 2 týdny těhotná (ještě jsem to nevěděla) a Kačky Natálka byla na houbách. Fotka z dovolené ve Slovinku.

Kačí pátý měsíc, já těsně před porodem. Fotka z Prahy.

Já 14 dní po porodu, Kačí 6. měsíc. Fotka z Prahy.

Já 3 měsíce po porodu, Kačí 9. měsíc. Fotka z Brna.

Já 6 měsíců po porodu, Kačí 2 měsíce po porodu. Fotka z Brna.

Po tomto úžasném Brunchi, kde byla i Marťa Coudys cookies s jejím Mikískem jsme se vydali směr Praha.

Cesta byla naštěstí pohodová, bez jakýchkoliv zácp.

Tobínek překonal svou auto krizi a od cca 5tého měsíce má cestování rád. Takže si v klidu pochrupkával nebo si hrál.

Po cestě nás doprovázelo tohle božské nebe.

A to je vše z naší dovolené. Vypadá to, že jsme jen jedli, což vlastně jo, ale také jsme hodně chodili a relaxovali. Což právě miluji. Kombinace dobrého jídla, úžasných přátel a pohody je to nejlepší.

Už teď plánujeme další cestu do Brna, vypadá to na únor, tak vám opět sepíši, co jsme zažili a ochutnali. Snad vás to inspiruje.

Mějte se krásně,
líbá vaše Kačí