ZE ŽIVOTA: JAK JSME ZAČALI KRMIT VELKÝMI KUSY

Akorát mi píše moje známá s dotazem, jak na BLW metodu. A tak jsem si řekla, že vám náš příběh sepíši a třeba někomu pomůže a inspiruje ho k tomuto stylu stravování.

Abych vám to odborně vysvětlila, tak budu citovat web "Jídlo do tlapky".
BLW metoda neboli Baby Led Waning je metoda, kdy dítě už od mala jí samo a není nikým krmeno. Odpadá tedy všechno to mixování, krmení lžičkou apod. Filozofie BLW je i o tom, že každé dítko začne jíst ve svůj čas. Je to stejné jako například s motorickým vývojem - každé dítko začne sedět, lézt či chodit v jiný čas, podle toho, kdy je připraveno. Tudíž ani šestý měsíc plošně neznamená, že musí všechny děti v tom věku jíst klasickou stravu. Naopak, dítě si samo určí, kdy chce s jídlem začít. Základem stravy samozřejmě stále zůstává kojení nebo kojenecké mléko z lahvičky.

Nebyla bych to já, kdybych si ze všechno nevzala něco a to spojila do mého stylu. Mám to tak se vším. Měla jsem to se školou, se sportem, s dietou, s líčením a celkově se životním stylem. Moc se neumím držet nějakého návodu a věci si dělám stylem pokus - omyl a hledám tu cestu, která mi vyhovuje absolutně nejvíce.

V těhotenství a při výchově dítěte to je jiné. Na pravidla se musí hledět trochu více. Dítě není panenka a tak zvlášť prvorodička by mohla malému miminku spíš ublížit, než mu pomoci. A tak si vždy ty důležité věci zjistím u odborníků, ale hledám odpověď i ve svém okolí, či u vás, dále sem tam nahlédnu do odborné literatury, k tomu zapojím selský rozum, intuici, svůj pocit a vydám se tou pro mě nejsprávnější a nejpříjemnější cestou. A tak to bylo i s krmením.

Jak už jsem vám psala v předchozích článcích, tak když jsme začínali s příkrmy, bylo to celkem náročné. Byla jsem zmatená přemírou názorů a doporučením, že jsem si stále myslela, že něco dělám špatně. V tu chvíli jsem potřebovala návod jak pro blbý, který mi řekl, dnes dej tohle a v tomhle množství a dej si pozor na tohle. Jo to by bylo super. Byla bych si jistější.

Každopádně každé období někdy skončí a tak když Tobínek ochutnal několik potravin a byl pokaždé bez reakce a vždy snědl plnou porci, tak jsem začala dostávat takové to zdravé sebevědomí a jistotu. V tu chvíli jsem se oprostila od všeho a zapojila svůj selský rozum a mateřský pud naplno.

Už před podáváním prvního příkrmu jsem slýchávala o metodě BLW. Tedy jsem moc nerozuměla tomu, co to vlastně je, ale letmo jsem pochytila, že to je krmení dítěte velkými kusy a vlastně není to krmení, ale dítě se krmí samo. Když se tedy Tobínek dostal do fáze, že už ochutnal téměř vše a vše bylo bez reakce, začala jsem o tomto stylu stravování číst více. BLW je mi sympatické, ale ne na plno. Asi kdyby bylo léto a nevadilo by mi, že je Tobínek mokrý od hlavy, až k patě, tak to zkouším trochu jinak. Přeci jenom v zimě se snažíte, aby dítě zůstalo suché. Doma ho převléknete, ale v kavárně, na návštěvě či venku to řešíte jinak.

Vzala jsem si tedy ze stylů stravování miminka od každého trochu a postupovala takto:
OVOCE

1. Loupání, příprava na páře, mixování (Jablko, hrušku či jiné ovoce jsem oloupala, pokrájela, připravila na páře a důkladně rozmixovala. Vnikla z toho taková klasická jemná dětská přesnídávka. Lépe se to tráví a nebolí po tom bříško.)
2. Příprava na páře, mixování (Ovoce jsem přestala loupat, jen na hrubo pokrájela, připravila na páře a rozmixovala do hladka.)
3. Loupání, strouhání na jemno (Ovoce jsem oloupala, ale už tepelně nezpracovávala, ale nastrouhala na jemno. Slupku jsem dávala pryč, aby pomalu přešel na syrovou stravu a nebolelo ho tolik bříško.)
4. Strouhání na jemno (Ovoce jsem neloupala, tepelně neopracovávala, ale strouhala na jemno. Slupka škrábe v krku a proto ze začátku na jemno. Slupku jsem tam nechávala až ve chvíli, kdy jsem viděla, že syrové jablko tráví dobře.)
5. Strouhání na hrubo (Ovoce jsem neloupala, tepelně neopracovávala a strouhala na hrubo.)
6. Krájení na plátky (Například jablko jsem rozkrojila na měsíčky, zbavila jadřince a každý měsíček pokrájela na tenké centimetrové plátky. Tobínek si je pak dásněmi učil rozmělnit a seznámil se s tím, co je to strava, se kterou se musí před polknutím něco v ústech udělat. Jablko je tvrdé a slupka škrábe a tak to nějakému dítěti může být nepříjemné. Tobínek se občas kuckal a tak je důležité u miminka sedět a pozorovat ho. Když ze začátku jablko nevyhovovalo, tak jsem pokrájela na tenké plátky banán. U toho pochopil, co se s tím musí dělat a pak jsem zase zkusila dát tenké plátky jablka. Občas jsem mu dala plátek jablka či jiného ovoce do ruky, aby si to osahal a zkusil vložit na povel "ham" do pusinky.)
7. Větší kusy (Když se Tobínek seznámil s mělněním stravy v ústech, tak jsem mu do ručky začala dávat větší kusy ovoce. Cca centimetrové kostičky. S tím už si musel v ústech pohrát více, ale šlo to. Jen opět doporučuji sedět u dítěte, kdyby se začalo kuckat.)
8. Velké kusy (Dále jsem přešla na podávání velkých kusů, přesněji takových, které si připravuji pro sebe. V tuto chvíli jsme mohli jíst z jednoho talíře a to baví obě strany. Jablko a hrušku jsem mu pokrájela na měsíčky, položila před něj či vkládala do ruky a on si to žužlal. Sem tam dásněmi ukousl kousek jablka a učil se, co s ním. Opět zdůrazňuji opatrnost a miminko pozorujte, aby v případě kuckání jste byli po ruce. 
9. Kusy do dvou rukou (Nakonec jsem přešla na podávání úplně velkých kusů a to, že jsem koupila žlutý meloun, rozřízla na čtvrtiny, každou pokrájela na plátky cca 10 cm velké a 1 cm tlusté, Tobínek si ho chytl do obou ručiček a meloun vykusoval. Tohle doporučuji hlavně, když rostou zoubky. Meloun je studený a měkký a tak miminko meloun vyžužlává a vysává a chladí si dásně. Dala jsem mu ale do rukou i půlku oloupaného banánu, on si ho chytl do obou rukou a sám ukusoval kusy. A takto jí doteď.

ZELENINA

1. Tepelná úprava a mixování na jemno (Jako každý rodit, zeleninu jsem upravovala na páře a mixovala do jemné kašičky.)
2. Tepelná úprava a mixování na hrubo (Dále jsem začala mixovat zeleninu na hrubo a schválně tam nechala sem tam vetší kus.)
3. Tepelná úprava, mixování na hrubo, přidání syrových kousků (Zeleninu jsem připravila na páře, přidala listy syrového špenátu či kadeřávku a rozmixovala na hrubo. Tím jsem Tobínka seznamovala se syrovou stravou, která se hůře tráví a může po ní bolet bříško.)
4. Syrová strava (Nyní postupuji stejně jako u posledního bodu u ovoce. Dávám Tobínkovi například plátek či proužek okurky, ta je měkká a dobře se ukusuje, ale třeba i mrkev, která zase slouží jako kousátko a masáž dásní. Pokud je zelenina vychlazená, tak slouží i jako super chladítko při růstu zoubků.)

Nakonec jsme došli do fáze, kdy před Tobínka položíme plastový nebo bambusový talířek, na něj připravíme kusy ovoce či zeleniny a on si je sám bere a krmí se. 

Nevýhodou této metody je, že občas vezme celý talířek, otočí a vše vysype na zem. V tu chvíli se seběhne psí smečka a zůstane hladové dítě a přežrané psice. Proto sháním takovou tu přícucku, která se přicucne zároveň ke stolu, ale i k talířků a ten pak zůstane na svém místě. Máte s tím někdo zkušenosti? Doporučujete? Nebo je to k ničemu?

Do minulého týdne jsme krmili Tobínka v houpátku, které bylo podepřené taburetem, aby se nehoupalo. Ale od doby, co se začal plazit, musí vše prozkoumávat a tak, pokud se nehoupal, tak se kroutil a otáčel. Proto jsme pořídili dřevěnou krmící židličku. Vím, teď někdo napíše, že dokud se dítě neposadí z pozice na čtyřech, tak by nemělo sedět. Stále se snažím tuto radu dodržovat, ale občas to prostě nejde. A tak si říkám, že když už mu je téměř 9 měsíců, tak těch pár minut v židličce pro jeho zádíčka nebudou tak zásadní. Občas spokojenost dítěte vyhrává nad pravidly a doporučením.

Rada na závěr: Doporučuji jíst zároveň s dítětem. Dítě je opička a rádo se opičí. Tedy, když vidí jíst vás, lépe chápe, že má jíst také. A v lepším případě se opičí a jídlo i vyžaduje. Celkově je to pro všechny příjemnější. Není to o tom, že nejdřív jí dítě a pak rodiče, ale už v tak malém věku mohou stolovat všichni zároveň.

A ještě tu mám informaci k té židličce. Hodně jste se mě na ní ptali na Instagramu a tak jsem se rozhodla odpovědět hromadně a dát tip i ostatním. 

Někdy na podzim jsem se vás v instastories ptala na krmící židličku, kterou byste mi doporučili. Převážně se sešlo doporučení na rostoucí židličku, se kterou jsem se poprvé seznámila doma u Janči (majitelky Svět bedýnek). Ta mi jí také doporučila. Je to totiž židlička, která roste s dítětem. Nosnost má 150 kg a tak na ní může v pohodě sedět i dospělý člověk. Takže pokud přijde návštěva, můžete někoho usadit i na ní. Výhodou je, že nutí člověka na ní sedět rovně a tak se doporučuje i dětem například do dětského pokojíčku na psaní úkolů či kreslení u stolu. Je to tedy kousek, který za rok nebudete vyhazovat, ale jen ho upravíte dle věku dítěte a ten jí může mít klidně 20 let a denně využívat. Tato myšlenka mě nadchla a tak jsem věděla, že do ní určitě půjdeme.

V tu chvíli (v říjnu) mi přišel email od mojí čtenářky:

Ahoj Kačí! 

Už delší dobu tě sleduju, miluju tvoje recepty a hlavně obdivuju tvůj pozitivní přístup k životu 

Pracuji ve firmě Hajdalánek, která je mého táty a rádi bychom Tobíkovi poslali rostoucí židličku Ela jako pozornost.
Chtěla jsem se ozvat později, až bude Tobík sedět, ale vidím, že už jsi to začala řešit v předstihu 
Všimla jsem si, že máš ráda kvalitní české výrobky a my bychom ti to rádi poskytli.

Židle je z masivního bukového dřeva, je certifikovaná a nosnost má do 120kg. Tobík na ní může sedět celý svůj život, protože porostou spolu 

Velký důraz klademe na péči o zákazníky, pokud se cokoliv stane nebo si s něčím člověk neví rady, ihned pomůžeme a vyřešíme co je třeba.
Pokud bys tedy chtěla přijmout dárek od nás a líbila by se ti nějaká barevná kombinace na webu https://www.hajdalanek.cz určitě se nám ozvi 

Krásný den, Andrea 

Tento email jsem si ihned přečetla, ale nereagovala. Strašně moc mě potěšil. Tehdy jsem přemýšlela o značce Stokke. Jenže Andrejka měla pravdu. Firma Hajdalánek vyrábí a prodává české výrobky a to mě utvrdilo, že do Stokke nepůjdu a koupím si tuto. Email jsem si uložila do přečtení a nechala ho tam odpočívat. Psali jste mi totiž, že je ještě na posazování brzy a měli jste pravdu. Rozhodli jsme se krmit v houpátku a to jsme zvládli téměř 4 měsíce.

Když Tobínek začal být u krmení v houpátku jak z divokých vajec, tak jsem se rozhodla, že nakonec na tento moc milý email odpovím a dárek přijmu. 

I když jsem Andrejce před 4 měsíci ani neodpověděla, tak přesto na můj email reagovala během vteřiny a odpověděla, že nabídka stále platí. Vybrala jsem si rostoucí židličku ze světlého buku s velkým pultem a k tomu polstrování. Židlička dorazila za 2 dny. Komunikace byla moc příjemná, kvalita židličky je skvělá, působí opravdu draze, kvalitně a vypadá nádherně. Takže pokud sháníte krmící židličku, tak s čistým svědomím mohu tuto doporučit. Oproti celosvětově známé Stokke stojí třetinu a kvalitně bych řekla, že je srovnatelná. Odkaz na ní máte zde.

Jelikož jsem s tímto výrobkem a hlavně s komunikací a ochotou naprosto spokojená, tak jsem se rozhodla Andrejce, jejímu tatínkovi a Hajdalánku věnovat na oplátku část tohoto článku.

Mějte se krásně a doufám, že vám tento článek pomohl. Pokud máte nějaké rady a tipy týkající se krmení či výbavy na krmení, napište to do komentáře :-)

S láskou vaše Kačí