ZE ŽIVOTA: OPERACE OČÍ 2

V prvním článku o operaci očí ZDE jsem vám popisovala jakou kliniku jsem si vybrala a proč jsem se pro operaci očí rozhodla. Dnes vám ale popíši, jak daný zákrok probíhal a jakou metodu jsem si vybrala.

V den D jsem byla objednaná na ráno na kliniku Gemini.cz. Na celý den jsem si dohodla hlídání a hlavně přívoz a odvoz. Člověk po operaci nesmí řídit a měl by nejlépe mít zavřené oči. Kamarádka mi říkala, že jí to po zákroku natolik škrábalo, že je ani nemohla otevřít. A tak jsem se připravila i na ten nejčernější scénář. Strašně, ale strašně jsem se těšila. Člověk, který nosí brýle a má z nich komplex ví, o čem mluvím. Člověk, který chce sportovat a nemůže nosit čočky asi taky chápe. Viděla jsem v tom návrat ke staré Kačí. Přesněji k mladšímu já. V brýlích jsem vypadala starší a přísnější. A tak jsem se nemohla dočkat chvíle, kdy je budu moci odhodit a byt to zase já.

Odhodit se dají doslova. Na klinice mají na recepci takový box, do kterého můžete odložit staré brýle, které vozí do Afriky potřebným. Já je mám ale téměř nové a měla jsem na ně nespočet dotazů a jelikož jsem bez poškození, tak jsem se je rozhodla prodat a výdělek věnovat na charitu. Kdybyste někdo měl zájem, tak napište :-)

Na kliniku se mnou jela Artyho mamča. Po dobu zákroku se starala o Tobínka, vozila ho v kočárku a užívala si hlídání. Toho je totiž jako šafránu, jelikož jsem máma závislák a ještě naspeedovaný závislák a tak ho nějak neumím půjčovat.

Zde odpovím ještě na jeden dotaz. Hodně jste se mě ptali, proč na to jdu, když ještě kojím, že se mi zrak může ještě změnit. Na klinice mi říkali, že na zákrok lze jít už 2 měsíce po porodu, ale samozřejmě je lepší po ukončení kojení. Já jsem v této době už nekojila a proto jsem to začala tak na rychlo řešit. Článek o ukončení kojení máte ZDE.

Po příchodu na kliniku jsem se nahlásila na recepci, dostala formulář k vyplnění se souhlasem k operaci, posadila jsem se a čekala. Myslela jsem si, že to bude trvat dlouho, ale během minutky ke mně přišla sestřička, vzala si souhlas a přivedla na veškerá předoperační vyšetření. Ráda bych vám tu vypsala, na čem všem jsem byla, ale už si to nepamatuji. Bylo toho tolik. Tlak v oku, dioptrie, astigmatismus, přístroje, klasické měření skrze čtení písmenek...lítala jsem z ordinace do ordinace. Tohle mě ale ujišťovalo, že jsem ve správných rukou a že zde nic určitě nepodcení.

Kdo se rozhodoval či rozhoduje na operaci očí, tak asi chápe, jaký pocit to je. Člověk se na jednu stranu neskutečně těší, ale na druhou stranu neskutečně bojí. Přecijenom se jedná o zrak a kdyby operace nevyšla, tak přijde obrovské zklamání. Kdyby se ještě ke všemu něco pokazilo, tak je to úplná pohroma. Každý mě ale utvrzoval (od vás mi přišlo stovky zpráv), že dnes už je to rutina a určitě to dopadne dobře.

Po všech potřebných vyšetřeních, které jsem absolvovala si mě odvedla sestřička o patro níže, kde je sál. Musím hlavně podotknout, že všichni, s kým jsem přišla do styku, tak byl moc milý a sálala z něj úžasná energie. Člověk neměl absolutně pocit, že jde na nějakou operaci. Možná je to i tou budovou. Klinika v Krči se totiž nachází v krásné staré dobové vile.

O patro níže jsem se posadila do čekárny, kde sedělo už několik lidí. Tady už to jde doslova, jak na běžícím pase. Seděli jsme 4 lidi vedle sebe, sestřička nás pravidelně obcházela a kapala nám kapky do očí. Kapky na umrtvení oka, dezinfekce a možná ještě něco dalšího. První kapka byla cítit, jak kápla do oka, druhá už méně a třetí už jsem necítila. Přišlo jich dohromady asi 8 a kapalo se do chvíle, než si pro mě přišla sestřička a odvedla mě přímo na sál, kde už čekal pan primář MUDr. Pavel Stodůlka, Ph. D. Atmosféra na sále byla úplně úžasná. Pan primář je jeden velký vtip. Takže jsem se stále smála, lehká nervozita opadla a já se naplno svěřila do jeho rukou.

Nejprve mi vysvětlil, co se bude dít. Poté jsem se položila na lehátko, které zasunuli pod přístroje. Vysvětlil mi, že po celou operaci se budu dívat na zeleně blikající světýlko, které v jednu chvíli zmizí, ale pak se zase objeví. Opět mi vykapal oči a operace začala. Byl to jeden velký orchestr. Bylo cítit, jak jsou všichni sehraní.

Celá operace byla absolutně bezbolestná. Jako absolutně. Necítila jsem nic nepříjemného, nic, u čeho bych si říkala, sakra, ať už to skončí. Jediné, co bylo lehce nepříjemné bylo, když se laserem odstraňovala dioptrie, tak to lehce smrdělo. Bylo to cítit jak opečené maso. Divné, že? Ale na to mě pan primář upozorňoval a tak mě to vůbec nepřekvapilo. Trvalo to pár vteřin. Řekla bych asi 3. Poté přišla zase série kapek a šlo se na druhý přístroj. Ten byl lehce nepříjemný v tom, že zatlačil na bulvu a v tu chvíli člověk nic neviděl. To trvalo opět pár vteřin, které pan primář vyplňoval informacemi o tom, co dělá, co se děje, jaké to bude, co budu cítit a jak dlouho to bude ještě trvat. Takže rozhodně nenastala chvíle, kdy bych si říkala, co se děje a byla nervozní. A bylo hotovo. To stejné se opakovalo na druhém oku. Celkově to trvalo snad 5 minut, nasadil mi ochranné čočky a šla jsem zpět do čekárny. Viděla jsem jako v mlze, ale nic nebolelo. Ani lehce. Vážně.

V čekárně jsem chvíli počkala a přesunula se na druhý sál, kde mi vytvrdili rohovku pro stabilizaci výsledku operace. To trvalo opět pár vteřin a opět byla na sále perfektní atmosféra. Nakonec jsem se s panem primářem vyfotila do rodinného alba a odešla zpět do čekárny. Tam si mě vyzvedla sestřička a odvedla o patro výš. Tam mi sdělili další informace o rekonvalescenci a následné kontrole, dali mi léky (kapky), prášek na spaní, protože prý je nejdůležitější kvalitní spánek první noc po operaci a dali mi ještě sluneční brýle. Prášek na spaní jsem uvítala. Ne, že bych po celém těhotenství a 9ti měsících mateřství neusnula, jako špalek. Ale víte jak. Chtěla jsem si být jistá a hlavně si to maximálně vychutnat.

A celkově asi po 2 hodinách jsem odcházela domů. Bylo to vážně rychlé a hlavně bezbolestné. Odcházela jsem s úžasným pocitem a hlavně naději. Viděla jsem už lehce lépe, ale hodně v mlze. Takže jsem šla docela nejistě a musela se opírat o kočárek. Na mobilu jsem neviděla vůbec nic. Jak byl podsvícený, tak jsem nemohla najít ani Artyho v seznamu a zavolat mu.

Doma jsem si lehla, měla dle doporučení zavřené oči a relaxovala. Měla jsem zakázanou fyzickou zátěž. A doporučen kvalitní spánek. Arty si lehl na stranu k Tobínkovi a já se vyspala do růžova.

Jak to celé dopadlo? Nyní chodím plně bez brýlí, vidím tisíckrát lépe, než jsem viděla před operací i s brýlemi. Na finální kontrolu jdu v září a tak vám povím koneční závěr. Nyní vám mohu sdělit jedno. Jděte do toho. Za ty peníze to stojí. Je to rozhodně nejlepší investice. Strašně vám to ulehčí život a hlavně zvedne sebevědomí. Nikdy jsem snad nedostala tolik pochval na to, jak mi to sluší, jako první měsíc po operaci. Cítila jsem se se naprosto božsky. Sice jsem měla pár záseků, když jsem hned po probuzení hledala brýle, ale tomu jsem se jen zasmála a šla dál :-).

Nakonec jen souhrn, na čem jsem byla:
Podstoupila jsem laserovou refrakční operaci metodou 7D Diamant Lasik (s doživotní zárukou) + Lasik Extra (vytvrzení rohovky pro stabilizaci výsledku laserové operace).


A t o je vše. Všem držím palce a ještě jednou opakuji, jděte do toho!

S láskou, vaše Kačí

Článek vnikl ve spolupráci s klinikou Gemini.