Fotky. Fotky. Fotky. Už od mala jsem si šetřila každičkou korunu z kapesného, abych si mohla koupit svůj první foťák. Byl to foťák ještě na film. V té době totiž digitální nebyl. To zní, jak když už jsem v důchodu, ale ono to tak prostě je :-D. Když už jsem měla foťák, tak jsem si každičkou korunu šetřila na film a poté na vyvolání fotek. Trvalo to tedy i několik měsíců, než jsem si mohla dovolit vyvolat své fotky, u kterých jsem nakonec zjistila, že polovina je přesvícená či rozmazaná. Je to ale kouzlo doby, která byla.
Fotky. Fotky. Fotky. V době, kdy jsem už měla digitální foťák, tak jsem ho tahala s sebou na každičkou dovolenou, akci, párty, výlet,...a když jsme se s Arty seznámili, tak jsem měla slušnou sbírku, jak vyvolanou, tak uloženou na disku. Překvapil mě tedy fakt, že Arty neměl téměř žádné fotografie. Ihned jsem ho zapojila do svého fotografického tempa a každý rok na naše výročí připravila album. Máme jich 5. Jenže zasekla jsem se nějak v roce 2013. Byl to rok, kdy jsme měli svatbu, kdy jsme jeli na líbánky, kdy začala nová fáze života pod společným jménem Kuranovi.
Přišlo mi až ostudné, když jsem někde prohlásila, že ještě nemám vyvolané fotky ze svatby. Přišlo mi to ostudné rok poté, ale když jsem si uvědomila, že už je to více jak 5 let, musela jsem s tím něco udělat. Rozhodla jsem se tedy vytvořit kroniku za posledních několik let. Začala jsem tedy v roce 2013 naší svatbou a kroniku ukončila koncem roku 2016, kdy jsem byla v pátém měsíci těhotenství. Tedy 4 roky našeho života v jedné knize.
Když jsem tvořila Tobínkovi jeho první knihu plnou popisků a všeho, co se událo, tak jsem si uvědomila jednu věc. Jakmile vybírám fotografie k vyvolání, tak nevím, kterou ano a kterou ne. Nakonec jich vyvolám tolik, že pak nevím, co vše vložit do alba a nakonec to končí tak, že album je narvané k prasknutí a v deskách mi zbývá dalších 100 fotografií, které se tam nevejdou. A tak jsem nyní zvolila jinou cestu. Fotoknihu neboli kroniku života. Zde vidím krásně rozmístění, mohu si s tím graficky hrát a když zjistím, že se mi tyhle dvě k sobě nehodí, tak je prohodím či promažu jedním klikem.
Tuhle formu jsem vždy odmítala, protože mi to nepřišlo tak osobní, jako album, ve kterém jsou nalepené fotografie. Ale když jsem tuto knihu držela konečně v ruce, říkala jsem si "Proč?". Proč jsem to tak dlouho odkládala. Je to nádherný dárek, je to nádherná vzpomínka, je to praktické. Předcházela tomu ale dlouhá cesta.
Jelikož jsem vyvolávala kroniku za opravdu dlouhé období, musela jsem sjednotit fotografie do jednoho souboru. Naštěstí jsem velký puntičkář a většina fotografií byla seřazena v albech, která byla detailně popsaná datem a názvem. Ale ne vše. Našla jsem i několik souborů, kde bylo i několik set různě poházených fotografií. K tomu se to vše rozmístilo na několik disků, plus notebook a ještě Facebook. Ten byl v minulosti taková moje úschovna vzpomínek a víte, co? Jsem za to strašně moc ráda. Nakonec jsem totiž zjistila, že nemůžu najít fotografie z rozlučky ze svobodou a ze svatební cesty. Sáhla jsem tedy do alba na Facebooku a (sice v hrozné kvalitě, ale...) stáhla si chybějící fotografie.
Každičké album a každičkou fotku jsem musela probrat. Vytvořila jsem si tedy desítky souborů seřazených dle data naplněné pouze fotografiemi, o kterých uvažuji, že bych je do kroniky použila. Zdá se to jako lehký úkol, ale nebyl. Když nemluvím o tom šíleném počtu, kterým jsem se musela probrat, tak rozhodnutí o tom, která vzpomínka na fotce je dost dobrá a která není dost dobrá, aby získala místo v kronice, nebylo vůbec snadné. Ale zvládla jsem to. Trvalo to mnoho večerů, ale rozhodně to stálo za to.
Nakonec jsem se rozhodla vytvořit kroniku u Cewe. Mají svůj vlastní program, který si můžete stáhnout do počítače nebo do mobilu nebo s ním pracovat online a nic stahovat nemusíte. Záleží jen na vás. Oba jsou přehledné, ale sama doporučuji vše raději tvořit na počítači. Přecijenom je tam spousta titěrné práce a je to tak přehlednější.
V tomto programu najdete absolutně vše. Různé návrhy rozmístění fotografií na danou stránku, úpravy fotografií skrze nějaké filtry či manuální úpravy, popisky, různé druhy písma, barvy, nálepky nebo třeba podklad, který si můžete vložit pod fotografie a nemít nikde bílá místa. Tohle všechno je jen a jen na vaší kreativitě, ve které vám tento program podává pomocnou ruku. Vše si můžete průběžně ukládat na svém registrovaném profilu a pro jistotu si celý sestavený soubor uložit do počítače.
Na první pohled se vám to může zdát složité, ale ihned se zorientujete a pak to půjde samo. Pokud jste ale puntičkáři jako já, tak vám to i tak potrvá, protože budete každičké okénko tisíckrát přesouvat a pozorovat, zda toto rozložení není o kousek lepší. Ale byl to relax. Tak jsem se do toho ponořila, že jsem tím trávila každičkou volnou chvilku a vzpomínala a vzpomínala.
Když jsem dokončila výběr a rozmístění fotografií, tak přišlo na řadu popisování. Každá etapa, každý zážitek potřebovali své datum a pár slov. Snažila jsem se to udělat lehce barevnější a tak jsem tyto popisky dělala v odstínu daného období. Jaro šlo do žluta a zelena, léto do růžova a fialova, podzim do oranžova a tmavě zeleně a zima do modro bílých tónů.
Na výběr je i spousta obrázků a samolepek, ale to jsem nakonec nepoužila. Mám schovanou takovou obálku, do které jsem si schovávala různé vstupenky, jízdenky a další předměty z cest a zážitků, které nakonec plánuji do této kroniky nalepit.
Tohle sice děláte na začátku, aby program věděl, do jakého rozměru to budete tisknout a popřípadě vám poradil, že daná fotografie není dostatečně kvalitní na danou velikost a máte jí tedy buď zmenšit nebo vyměnit. Můžete to ale upravit i v průběhu tvoření.
Zprvu jsem zvolila klasický formát A4 a vysoký lesk papíru. Nakonec jsem knihu předělala do XL formátu a zvolila papír matný. Pokud máte kuchařku od Kitchenette nebo Manželů v kuchyni, tak to je přesně ten druh papíru. Je pevný, matný, vhodný na další popisky. Sice se zprvu může zdát, že vysoký lesk patří k albům a fotografiím, ale po pár prohlídnutí kroniky jsem se utvrdila, že to byla správná volba.
Dokonce je velmi odolný na nápor dětských ručiček. Každičké ráno totiž Tobínek vytáhne kroniku a prohlíží si jí. Ukazuje mi na ní, co tam vidí a koho tam vidí. Takže trénuje paměť a slova. Dokonce jsem díky tomuto ukazování konečně povýšila z oslovení "tato" (čti zlato, jak mi říká Arty) na "pepe". Ono máma a pepe je skoro to samé, že? :-D
TISK
A je to tady. Teď už to jen po tisící zkontrolovat, aby tam nebyl nějaký překlep, na který jsem mistr a odeslat to do tisku. Uf a mám to. 4 roky mého života v jedné knize. Mno a za 3 dny kronika u mě doma.
POŽITEK Z KRONIKY
Když mi kronika dorazila, tak jsem jí celá netrpělivá rozbalila a vrhla se na prohlížení. Nejdřív jsem zkontrolovala, zda tam opravdu není nějaký překlep. Nebyl. Pak jsem se zahleděla znovu do daných fotografií a začala vzpomínat. Svatba rodičů (mamka a otčím se brali po 20letech), moje svatba, líbánky, nespočet dovolených, na které jsme jezdili, abychom podpořili naší cestu za miminkem, spousta oslav, Vánoc, narozenin a završené to je celé dovolenou, na které jsem již byla těhotná, ale ještě jsem to nevěděla. Tahle kniha v sobě má tolik a přitom obsahuje "jen" 24 stran. Zdá se to málo, ale kdyby šlo, aby se každý fotografie promítla do videa či vzpomínky, jako to bylo v Harrym Potterovi, tak je to to kronika našlapaná jako celovečerní film.
Tvoření této kroniky života mě namotivovalo v jedno. Musím vyrobit další. Tuto jsem zakončila symbolicky počátkem těhotenství a další naopak započnu zjištěním, že jsem těhotná, provede naše vzpomínky celým těhotenstvím, narozením Tobínka, jeho prvním rokem a nakonec jeho rokem druhým. Ten se bohužel (nechci říkat bohužel, ale tak příšerně rychle to letí, že mi je z toho smutno) blíží neskutečně rychle a za dva měsíce je oslavíme. Vůbec nechápu, kdy se tohle stalo. Proč se tak dlouho vlekla cesta za miminkem a ten život s ním protéká mezi prsty. Asi je to tím, že ten život má konečně smysl a pořádně si ho užíváme. Každičký den se snažím zachytit nějakou vzpomínkou a tak fotím a natáčím. Na jeho druhé narozeniny připravím opět video a hlavně připravím druhou kroniku života, kterou mu věnuji. Bude to totiž hlavně jeho kronika a jeho velká vzpomínka na chvíle, které si určitě nebude ještě pamatovat.
Foťte. Foťte i to, co vám nepřijde tak důležité. Foťte to, co se mění. Vaše cesta za miminkem, vaše těhotenství, dny s vaším dítětem, koupi prvního auta, stavbu baráku a jeho pokrok, každičkou dovolenou, oslavu Vánoc, narozenin či jen všedně nevšední setkání s přáteli a rodinou. Jsou to chvíle, ze kterých stačí mít jednu jedinou fotografii, která zachytí daný moment a uvidíte, že za pár let si nad ní sednete a řeknete: "To byly časy!". Je to tak. Vzpomínky nám sice nikdo z hlavy nevymaže, ale pokud je ještě zpečetíme vytisknutou fotografií, při které ty vzpomínky budeme moci vyprávět, bude to naprosto perfektní.
Aby se vám ty fotografie tiskly o něco lépe, tak mám pro vás soutěž s firmou Cewe, která věnovala 5 poukazů na výrobu vlastní kroniky, čili fotoknihy. Soutěž bude probíhat od zítra na mém Instagramu, kde mě naleznete jako smoothandcooking. Tak se zapojte. Stojí to za to.
Mějte se krásně,
s láskou vaše Kačí
Tento článek vznikl ve spolupráci s firmou Cewe.
Žádné komentáře:
Okomentovat