Tento článek vznikl ve spolupráci s firmou Nutricia.
Už je to dlouho, opravdu dlouho (rok zpět), co jsem se na Instagramu zmínila, že Tobínek (v té době 15 měsíců) umí smrkat. Nepřišlo mi to nic výjimečného, přišlo to tak nějak samo. Ale s touto zmínkou přišla velká vlna dotazů, jak jsme to "sakra" udělali? Že se o to snažíte už vážně dlouho a stále bez úspěchu. To jsem opravdu nečekala. Brala jsem to jako přirozenou věc, která v tomto věku přichází. Ale pak mi došlo jedno. Že byl Tobínek v tu chvíli opravdu ještě poměrně malý a že to úplně jen tak nebylo a že jsme tomu asi dost pomohli. Jak? To vám tady sepíši. Tak snad vám to také pomůže a vaše děťátko začne pořádně smrkat.
Jednoho dne jsem si prohlížela aplikaci od Nutriklubu. O této aplikaci jsem vám už mnohokrát říkala. Provázela mě celé těhotenství a provází doteď. Stačí si totiž vytvořit účet, přidat údaje o dítěti a to hlavně věk a chodí vám upomínky. Jaké? Třeba v jakém jste týdnu těhotenství a co se cca s miminkem děje, jak je vyvinuto a podobně. Po narození vám ale chodí další upomínky a to o tom, co by miminko cca mělo dělat, co můžete dělat pro jeho rozvoj, na co si dát pozor, jak řešit určité situace, které mohou přijít. Hodně mi to pomohlo, protože mě to už kolikrát upozornilo na xy věcí, které jsem lehce podcenila.
Třeba jsem si takhle jednou projížděla, co by Tobínek měl zvládat a psali tam, že by měl umět nakreslit bramboru. Jakou? Prostě už by měl umět nakrestlit kolečko, ručičky, nožičky, oči a pusu. Mno a v tu chvíli mi došlo, že doma ještě nemáme ani pastelky a že tohle Tobínek opravdu ještě neumí. A to je na manuální věci opravdu šikovný. Prostě mi to nějak nedošlo. A tak jsem pelášila do papírnictví, nakoupila blok, pastelky, křídy a začali jsme aktivně kreslit. Dohnal to ihned. Jen mu stačilo dát k tomu prostor. Tohle je ale malichernost, občas mi to ale ukázalo i věci ohledně jeho fyzického a mentálního vývoje, které můžeme snadno přehlédnout. Já, jakožto máma, která má kolem sebe kamarádky spíše s mladšími dětmi bych určitě spoustu věci přehlédla. A tak využívám tohoto pomocníčka.
Stejně tak to ale bylo tehdy. Tobínkovi bylo ještě méně než rok a já se začetla do několika článků. Byla zima a všechny děti kolem, Tobínek také, prskaly, pšikaly, kašlaly a nudlaly. A tak jsem si pročítala různě tipy na posílení imunity, jak dítě chránit, až jsem se proklikala na články o tom, jak bojovat proti rýmě a nachlazení ve chvíli, kdy už tady je. Díky tomuto proklikávání jsem narazila na článek o tom, jak naučit dítě smrkat. V hlavě mi utkvěla jedna informace a to, že bychom měli děti už od malička učit foukat nosem. Začít lze opravdu brzy. Dětem se to líbí a díky tomu to začnou napodobovat. A tak jsem vždy, když jsem Tobínka přebalovala (a vzpomněla si na to), rukou zakryla pusu a pořádně a silně vyfukovala nosem. Dělala jsem to nad ním, nad jeho hlavičkou, aby to viděl, slyšel i cítil. Strašně se mu to líbilo a vždy se u toho řehnil. Ač možná přeháním, začali jsme vážně brzy a to spíš na mě koukal jako sova, ve stylu, že se máma asi zbláznila. Ihned jsem to ale řekla i manželovi a ten to zkoušel také. Neříkám, že jsme to dělávali 10x denně, ale vždy, když jsme si vzpomněli.
Když to Tobínek začal více registrovat, tak jsme to podpořili další věcí. Ukázali jsme mu, že to foukání něco dělá. Načetla jsem si pár tipů a to třeba to, že lze přiložit zrcátko pod nos a ukázat dítěti, že se zrcátko zamlží, dát si do dlaně pírko nebo něco lehkého, co tím nosánkem odfoukne a udělat si z toho hru plnou legrace, či vzít do sprchy nebo ven bublifuk a foukat nosem do bublifuku. Najít si tedy něco, co dítě zaujme a motivuje k tomu, aby to dělal.
Nakonec a to v době, kdy opět bylo usmrkané a unudlané období jsme mu ukázali, co je to smrkat do kapesníku. Tak nějak to viděl u nás, protože jsme také měli rýmu a tak se mu to napodobování líbilo a vlastně to bylo vcelku snažší, než kdybychom ho to učili v létě, či mimo tuto smrkající sezónu. A tak jsme ho začali "učit" foukat jen jednou nosní dírkou. Ucpali jsme si jedno a pořádně foukali druhou. Někde jsem četla, že to lze zase podpořit foukání pomocí brčka. Jen pozor, ať se dítě nezraní, aby ho to ještě neodradilo.
Foukání jednou dírkou jsme měli zmáknuté a tak jsme přešli na kapesník. Tobínek už byl ve věku, že sice moc nemluvil, ale už moc dobře věděl, co po něm chceme. A tak jsme mu vždy ukázali kapesník a jak se do něj smrká. Když nechtěl, tak jsme mu říkali, že když se nevysmrká, že budeme muset vzít odsávačku. Ta mu sice extra nevadila (používali jsme tu ústní a nikdy nepoužili tu s vysavačem a vždy jsme s ní dělali nejdříve blbiny a foukali a dělali, že si odsáváme navzájem a smáli se u toho, až nakonec to dopadlo, že chtěl také odsát), ale i tak jsme mu vždy říkali, že buď může zkusit fouknout do kapesníku a nebo, že budeme muset odsát nosánek odsávačkou. Až to začal zkoušet.
Mnoho dětí ale dělá jednu věc. U rodičů vidí, že to troubí a dělá zvuk a tak ho láká to také napodobovat. Jenže ne nosem, ale pusou. Nebo to zkouší dělat nosem, ale to také není dobré. Takže na to si dejte pozor.
Mno a takhle jsme k tomu došli. V tomto článku to může vypadat, že jsme to zvládli během týdne, ale nebylo tomu tak. Začali jsme opravdu brzy a tak nějak přirozeně k tomu došli. Vše jsme dělali ve stylu škola hrou, která si myslím, že u dětí funguje úplně nejlépe. A také jsme to vždy doprovázeli smíchem. Bez toho to jde jen těžko.
Bez podpory imunity by to ale nešlo. Naučit dítě smrkat je jedna věc, ale dojít do situace, kdy to nebudeme potřebovat je věc druhá.
Nedávno jsem se vás tedy ptala, jak podporujete svojí imunitu a imunitu svých dětí. A jelikož je to zajímavé téma, tak vám sem dám pár tipů.
Do tohoto patří hned několik bodů.
Aktivita. Důležité je, aby dítě nebylo izolované doma a tím jakoby chráněno před vnějšími vlivy. Důležité je chodit ven, na čerstvý vzduch, do přírody, na hřiště, na kolo, chodit, běhat a řádit.
Oblečení. Tohle si myslím, že je je opravdu hodně důležité a to oblékat přiměřeně. Nevýhodu mají ty děti, které mají zimomřivé rodiče. Tak jsem to měla já. Mamka měla stále pocit, že mi musí být zima a tak mě navlékala, dávala ponožky, papuče a neustále přioblékala o vrstvu navíc. Já jsem zase horkokrevná a Tobínek je evidentně po nás a tak se naopak stále svléká. Ponožky si doma nechá, no spíše nenenchá. Spí nalehko a ven chodí oblečen přiměřeně.
Strava. Strava plná vitamínů a živin. Také nejlépe strava v dobré kvalitě a z ověřených zdrojů. Snažte se dětem, ale i vám dopřát stravu bohatou na vitamíny, vlákninu (jen pozor, vlákniny děti potřebují mnohokrát méně, jak dospělý člověk a tak se to s ní nesmí přehánět), bílkoviny, živočišné i rostlinné tuky a podobně.
Zkuste si i vygooglit nějaké babské rady. Jen pozor na bylinky a třeba zázvor. Nějaké děti nemohou vůbec a něco v omezeném množství. Než něco ale začnete zkoušet, poraďte se raději s pediatrem.
Pro dítě je v prvních měsících i letech nejlepší mateřské mléko, které obsahuje všechny živiny potřebné pro vývoj imunity dítěte. V případě, že už nekojíte (jako já), tak je dobré na mléko nezapomínat. Kravské mléko není ale svým složením pro batolata zcela ideální a tak se spíše zaměřte na batolecí mléka. Avšak v teplých dnech zapojte kysané mléčné produkty, jako je třeba jogurt nebo kefír. Pomáhají přispívat ke zdravému zažíváním.
Ale ještě k těm batolecím mlékům, jsou vyvinuté pro daný věk dítěte a tak jsou obohacena o různé látky, např. probiotika, mastné kyseliny a dále o vitamíny (například A, C, D), které pomáhají posilovat imunitu, přispívají ke správné funkci imunitního systému.
Jak už jsem psala článek Proč dáváme batolecí mléko i po druhém roku, tak jsem přesvědčená, že by toto mléko mělo dítě pít alespoň do tří let. I odborníci doporučují dávat kojenecké, či batolecí mléko, pokud dítě nemůže být kojeno. Právě pro jeho složení přizpůsobené výživovým potřebám dítěte. My stále dáváme mléko Nutrilon 4 a to samozřejmě v kombinaci i s dalšími mléčnými produkty, jako jsou sýry a zmíněné jogurty, či kefíry.
Už jsem se o tom bavila s mnoha odborníky a to je hygiena. V dnešní době občas trochu lítáme z extrému do extrému. A jeden extrém je právě přehnaná sterilita a čistota. Neříkám, že dítě musí ochutnat a ozkoušet úplně vše, ale tak nějak zlatá střední cesta, selský rozum a to vše v kombinaci s mateřským pudem to by mohlo fungovat úplně nejlépe :-).
Tohle mi psalo hodně maminek. Ač si úplně nedokáži představit, že bych Tobínka koupala v ledové vodě, tak si umím představit třeba před spaním lehce ovlažit vodu, či ho vypustit ven v různém počasí. Nic se nemá přehánět, ale je fakt, že tohle fungovalo vždycky.
Tohle by šlo asi sepsat pod stravu, ale chtěla jsem na to dát důraz. Celkově potraviny a nápoje nám mohou dát opravdu hodně. Co takhle šťáva z kysaného zelí, zázvor, med, sirup z rakytníka, tinktura z lichořeřišnice, sirup ze smrkových výhonků, rybí tuk, bylinky a tak nějak veškeré dary přírody. Jen opět pozor, vždy si zjistěte, co dítě může a co ne a také v jakém množství, ať mu naopak neuškodíte. Než něco ale začnete zkoušet, poraďte se raději se svým pediatrem.
A to je celé. Snad vám těchto pár rad pomohlo a do zimy budou vaše děti krásně smrkat a vám to zase o kousek usnadní život. Ale mějte na vědomí, že nejlepší je škola hrou a netlačit na pilu. Ono to kolikrát funguje tak, že čím víc chceme, tím méně to jde.
A kdyby vám stále něco vrtalo hlavou nebo jste si nevěděly rady, tak se obraťte na odborníky z Nutriklubu. Každý den vám je nápomocno 5 odbornic a to zaměřené snad jakékoliv téma, které byste mohly řešit. Samozřejmě nevíte vše, ale rozhodně se nebojte zeptat. Mně pomohly už nespočetkrát.
Mějte se krásně,
s láskou vaše Kačí
Žádné komentáře:
Okomentovat