Když jsme tuhle dovolenou plánovali, tak jsme od ní nechtěli nic jiného, než klid. Chtěli jsme být mimo chaty, baráky, ruch lidí a aut. Chtěli jsme dostatek přírody a minimální kontakt s civilizací. A tak jsme našli naší vysněnou chatu. Než jsme jí ale zaplatili, tak jsme si ještě ověřili její polohu skrze google maps. Doporučuji. Tam zjistíte, jak to reálně vypadá v okolí a zda to není jen dobře nafocené. Tato chata byla opravdu drahá. Stála 4 500 na noc. Což na naše poměry je dost. Ale věřili jsme v to, že právě zde si odpočineme a nabereme potřebnou sílu. A pro zajímavost, nyní stojí noc v chatě 7 500 Kč, proto ani už nikde neuvádím, kde jsme spali, protože tohle je vážně masakr. My jsme tu chatku stihli ve chvíli, kdy jí paní čerstvě začala pronajímat na airbnb a ihned měla vyprodáno na celou sezonu.
Jaké bylo Slovinko si můžete přečíst u mě v rubrice Cestování. Ale jedním slovem bylo geniální. Bylo vlastně geniální tím, že propojilo moje cesty a cesty Kačí z profilu Milluji. Abych to totiž ještě rozepsala, tak ve chvíli, kdy jsem podstupovala tento zákrok se Kačí vdávala. Na tuto úžasnou svatbu jsem byla s Artym zvaná a tak mě strašně mrzelo, že nemůžu dorazit. Kačku určitě také. Vlastně jsem jí tehdy neřekla pravý důvod. Držela jsem ho v sobě. A tak jsem byla ráda, že Kačka svou svatební cestu naplánovala částečně i ve Slovinku a tak jsme si užili s Jirkou a Artym pár dní u moře. Pamatuji si jeden večer, kdy jsme měli jít na procházku městem. Šli jsme si po výletu odpočinout na pokoj a já usnula. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem tuto procházku zrušila. Tenkrát to Kačku mrzelo, ale zpětně jsme si propojily, proč to tak bylo.
A tak 12 dní na dovolené uteklo jako voda. Když jsme dorazili domů, tak byl den D, kdy jsem měla doporučeno si udělat těhotenský test. Já ale neměla odvahu. Jedno bylo pozitivní, stále jsem nedostala periodu. Tomuhle vše ale předcházela jedna "vtipná" historka ze Slovinka. Pamatuji si, jak jsem tam byla vcelku dost unavená. Tak nějak jsem to přisuzovala tomu, že jsem byla za poslední dobu opravdu hodně psychicky vyčerpaná a tak zde potřebuji nabrat sílu. Po pár dnech zde jsme vyrazili na výlet. Manžel nastudoval cestu a my šli. Jenže najednou vyrazil špatným směrem a my zabloudili. Hned na začátku. Já byla nějaká strašně podrážděná a prudila jsem. Byla jsem ze všeho vyčerpaná a nechtěla jsem běhat po lese jako splašená koza. Chtěla jsem jít a něco zažít. Strašně mě bolelo břicho a měla jsem bolesti podobné menstruačním. A tak jsem si myslela, že perioda pomalu přichází. To mi moc nepřidalo a moje nálada se zhoršovala. Nakonec jsme šli správným směrem a došli i do cílového místa. Cesta zpět ale byla podobná. Opět jsme zabloudili. Tady mi ale bylo už lépe a tak jsme se tomu smáli. Manžel mě protáhlo po šílených horách a kopcích, nachodili jsem opravdu mnoho kilometrů a to ve chvíli, kdy jsem měla odpočívat. Ale tak jsem si říkala, že pokud se má něco stát, tak se stane.
Uběhl den po návratu domu. Nemohla jsem celou noc spát. Stále mi něco šeptalo do ucha, ať si udělám těhotenský test a tak jsem se nemohla dočkat rána. Byla jsem vzhůru několik hodin před tím, než manželovi zvonil budík. A tak, když zazvonil, tak to byla spása. Šel venčit psy a já se rozhodla test udělat. Cítila jsem tam obrovskou naději. A ono vážně. Test byl ihned pozitivní. Opět jsem viděla dvě čárky. To čekání, těch pár vteřin bylo opravdu nekonečný. Vzala jsem test, strčila ho pod polštář, zalezla do postele a začala plakat. Straně, opravdu strašně mi bušelo srdce. Až přišel manžel, viděl mě tam a zeptal se, zda se něco neděje. Já vzala jeho ruku a položila na srdce. Ihned se zeptal, zda je to tachykardický záchvat. Mám totiž nemocné srdce. Řekla jsem, že ne a podala mu test. A radost byla na obou stranách. Uff. Já jsem zase těhotná...
Žádné komentáře:
Okomentovat