Cesta k prvnímu miminku byla tak dlouhá a náročná, že jsem si neuměla představit, že bych tohle podstupovala znovu. Ze všeho jsem byla šíleně vyčerpaná a zároveň absolutně šťastná a naplněná, že mám své vytoužené dítě.
Tobínek byl(je) dar a dítě za odměnu. Je to obrovský pohodář a kamarád. Má své chvíle, kdy umí vzplanout jako oheň, ale stejně tak uhasnout. A to na něm miluji. Miluji tu chvíli, kdy mi ukáže jeho povahu a to, že si umí dupnout.
Každý den po jeho boku byl absolutně naplněn vším, co jsem od života očekávala. Měla jsem komu předávat svá moudra, vyblbnula se při hraní, lumpačili jsme, co to šlo a v závěru v něm viděla odraz nás obou, rodičů. Neměla jsem tedy potřebu mít další dítě. Láska šla jen k němu a s každým zamyšlením, zda bych chtěla další miminko mi skočila do hlavy myšlenka, že tohle mu nemůžu udělat. Láska se sice násobí, ale energie a pozornost dělí. Měla jsem hned výčitky z myšlenky, že bych mu tu pozornost vzala a investovala někam jinam. On byl vždy na prvním místě. I pracovně. Sice se realizuji, pracuji pro několik klientů, bloguji a navazuji určité spolupráce, které mi dávají poznat svět i mimo mateřství, ale on je vždy na prvním místě. Když se chce mazlit, telefon odkládám, když mi chce něco ukázat, vždy jdu a neříkám, že teď ne. Prostě on je ten vymodlený a pro něj tu teď sem. Teď, dokud mě potřebuje.
Když jsem psala výše zmíněný článek, tak jsem se vás ptala, kdy jste plánovali druhé miminko. Utkvěla mi v hlavě věta jedné paní, že má 3 děti a každé další plánovala, když se začala s předchozím dítětem nudit. Myšleno, že už jí nepotřeboval na 100 % a vystačil si více sám, s kamarády, ve školce a tak. Něco na tom je. Děti maminku potřebují, ale také potřebují svět kolem nich. Ač mi to tehdy přišlo nepředstavitelné, tak přesně do této fáze jsem došla.
Každý tuto fázi má v jiném věku, u mě nastala přesně na přelomu druhých narozenin. Tehdy mi přišlo, že Tobínek dospěl. Najednou se s ním dalo dorozumět, více mluvil, choval se více dospěle, naučil se spoustu nových věcí, nepotřeboval plenky, ani dudlík. Prostě z něj vyrostl kluk. Kolikrát jsem seděla na gauči a tiše ho pozorovala. Byl ve svém dětském světě, který mu stačil. A přesně v tuto chvíli jsem začala koketovat s myšlenkou, že by bylo krásné mít těch dětí více.
Nebudu zastírat, že mě ovlivnilo i okolí. Na Instagramu se to hemžilo těhotnými maminkami, mnoho lidí z blízkého okolí bylo také v očekávání a tak nějak jsem si uvědomila jednu strašně důležitou věc. Jsem dobrá máma. Jak jsem se hrozně před otěhotněním, v těhotenství i po porodu podceňovala, tak jsem najednou usoudila, že jsem opravdu dobrá máma. Zní to vychloubačně? Není. Prostě mi jen došlo, že jsou lidé, které umístí dítě do jesliček a utíkají do práce, tak jsou i lidé, kteří by nejraději rodily a užívaly si naplno roli mámy. A to jsem přesně já. Obě varianty jsou absolutně v pořádku a jak já říkám, než mít 3 děti, na které nemám čas, tak raději jedno. A naopak, když to cítím, tak jich mít klidně 5. V tom je to krásné. Je to jen a jen na nás. Není nutné nikoho soudit. Každý děláme své rozhodnutí tak, jak to cítíme, tak jak musíme a prostě díky tomu jsme to my. Žádný z těchto příběhů tedy není ten jediný správný. Všechny jsou.
A v tuhle chvíli to nastalo. Řekla jsem manželovi, že bych si přála druhé miminko a on nenamítal ani vteřinu. Tobínek je úžasně společenské dítě a hlavně pan pečovatel. Oba věříme v to, že bude dokonalým starším bráchou a naopak další člen do rodiny ho potěší. Jen jsme podcenili jednu věc. Sice stavíme barák, ale malý. Mno malý. Prostě je to 3kk s pidi pokoji, tedy barák ideálně pro tří člennou rodinu. Ale víte, co? Tohle na tom životě miluji. Budoucnost můžeme snít a hrát si s myšlenkami, ale ten život si ten příběh stejně napíše sám. A nám ho zrovna píše. Na jednu stranu trochu jiný, než jsem před rokem čekala a plánovala si, ale na druhou stranu přesně takový, jaký si poslední měsíce sním.
Takže otázka, zda je miminko plánované nebo ne. Tak jednoznačně je. A neuvěřitelně se na něj těšíme.
Kdo nečetl Cestu k miminku, tak si jí přečtěte a pochopíte tyto články. Jsou o dlouhém čekání na vysněné dítě, o několika umělých oplodněních, ztrátě miminka a návalu štěstí a radosti s příchodem Tobínka. Články naleznete zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat