Před 3 lety jsme koupili baráček. Tehdy to byla snová investice a věřili jsme developerovi, že budeme do roka bydlet. Tehdy už byl rozestavěný a nebyla to nereálná zpráva. Čekali jsme na něj nakonec o rok déle. Kdybychom se ale dočkali toho, co jsme si zaplatili, bylo by to asi stále v pořádku. Barák byl ale nedodělaný a co bylo dodělané, to bylo ušité horkou jehlou a stejně se musí předělávat. Největší "prasárna" (možná ne největší, ale rozhodně nejvíce viditelná) byla zahrada. Měl to být oplocený pozemek s vyrovnanou půdou a zasetou trávou. Místo toho to byla skládka. Přikládám fotografie.
Skládka, na kterou si lidé z okolí nosili své věci. Ano. Každý den nám zde přibylo něco nového. Jednou to byl taburet, pak kolo, pak přepravka na zvíře atd. Dokonce sem chodili lidé a fotili si to. Přišla jsem si opravdu potupně. Jenže tato celá situace nás dostala tak do úzkých, že s tím v následujících měsících nešlo nic dělat. Neměli jsme peníze. A tak jsme každé ráno rozhrnuli závěsy a místo výhledu na děti hrající si na zeleném trávníku jsme hleděli na skládku. Ale nedali jsme se.
Čekala nás dlouhá cesta, která nakonec trvala jen 3 měsíce a 1 týden. A to od chvíle, kdy jsme si půjčili finance, abychom mohli zaplatit to, co jsme už jednou zaplatili. Ale dějí se horší věci. Přistavili jsme náklaďák, nechali odvést odpad, přistavili bagr a nechali vybagrovat nekvalitní zeminu plnou odpadu a kamená, nechali navést několik obřích náklaďáků nové a kvalitní zeminy, nechali udělat podezdívku pod plot a oplotili pozemek a připravili pozemek pro pěstování a položení travního koberce. Uspořádali jsme vše, jak jsme chtěli, zrealizovali podezdívku pod zahradní domky, postavili pískoviště, zrealizovali skalku a záhon, zadělali do zeminy neviditelné obrubníky, nechali položit podlahu pod zahradní sezení a čekali na třešničku na dortu, na travný koberec.
Tehdy to bylo náročnější, než jsme čekali. Chtěli jsme rovnou instalovat zavlažovací systém a položit travný koberec, abychom nemuseli čekat na to, až se tráva uchytí a Tobínek mohl trávit léto na trávě. Já měla tehdy těsně před porodem a úplně nejvíc jsem si přála přivést Vincenta na svět už do dodělané zahrady, abychom se zde mohli všichni povalovat a trávit korona léto. Před porodem se mi to ale nepovedlo a to z jednoho prostého důvodu. Nebyl nikdo, kdo by položil travný koberec. Měli jsme tu x lidí slibující hory i doly, ale jakmile přišla kalkulace, tak jsme padli do kolen. 65 tisíc za položení trávníku? Nechtěli jsme nic výjimečného, jen položit travný koberec na 55 metrů čtverečních. Někdo byl předražený, někdo po x týdnech čekání na jeho práci a telefonáty plný slibů nakonec řekl, že těch pár metrů mu nestojí za to, aby k nám přijel. A tak jsme hledali dál.
Jednou jsem ležela v posteli a už se mi z toho chtělo plakat. Byla jsem v šestinedělí a lítala jedna emoce za druhou. V tu chvíli jsem prohlásila, že stejně na pozemku nemůžeme trávit čas, protože je tam bláto a tak to prostě zasejeme ručně a počkáme, až tráva zesílí a my na ní budeme moci šlapat. V tu chvíli manžel zajásal a řekl, že zkusí poslední telefonát a pak už to kdyžtak zasejeme sami. A to byl TEN telefonát. Natrefili jsme na strašně moc ochotného a sympatického pána, který s ničím neměl problém. Byl mimopražský, tak jen nám přislíbil, že do 2 týdnů pojede do Prahy a položí nám to. Realizoval tu zahradu školky a tak po cestě tam vyskočilo 5 chlapů a za 15 minut měli položeno. Jednalo se o 55 metrů čverečních a jim to šlo opravdu od ruky. Bylo neskutečně krásně koukat na to, jak se nám před očima mění zahrada ku splněnému snu. Uf. Je to tady. Každý den jsme jí museli zalévat, aby byla stále mokrá, po 4 dnech už jen ráno a večer a po týdnu jsme už na ní mohli bez problému stoupat a trávit na ní čas. Sen se stal skutečností a my měli trávník, na kterém jsme strávili celé léto.
TRAVNÍ PLÍSEŇ, ANEB NE VŠE JE TAK SNADNÉ, JAK SE ZDÁ
S položením travního koberce nám začala nová etapa života. Sečení, zalévání, hnojení a celková péče o něj. To jsem ale ještě nevěděla, co nás čeká.
Jednoho dne ráno jsem se vzbudila a jako každé ráno jsem si uvařila kávu a šla se projít po zahrádce. Vždy obhlédnu květiny, utrhnu odkvetlý květ, něco poupravím a hlavně nasaji tu energii, kterou mi zahrada dává a to vše při krásném východu slunce.
Jak jsem zde takhle chodila, tak jsem zaostřila na trávník. Celý byl pokryt jakoby pavučinou a u kořínku byl zažloutlý, což na první pohled nebylo vidět, jelikož trávník necháváme přes léto 5,5 cm dlouhý, aby udržoval vláhu. Máme totiž zahradu na jih a je tu opravdu výheň od rána do večera. Ihned jsem si sedla na bobek a koukala na to z centimetrové vzdálenosti. Zkoumala jsem, co to je. Vypadalo to zprvu jako pavučina, ale když jsem zaostřila na celou trávu, tak mi došlo, že se bude jednat o něco jiného. Napadla mě jedna věc, tohle bude asi plíseň. Doslova mě píchlo u srdce. Došlo mi, kolik práce nám to dalo a že nám to teď klidně celé shnije pod rukama. Ihned jsem zasedla k internetu a začala googlit. Zjistila jsem, že tráva může mít desítky plísní. Je to celkem běžná věc, ale děje se to ve chvíli, když je "něco" špatně. Zhlédla jsem xy videí na téma trávník, údržba a travní plísně. Naštěstí jsme národ zahrádkářů a materiálu je všude možně po internetu opravdu hodně. Nedala jsem ale na 1 zdroj a 1 názor a doslova se vzdělávala celý den. A z toho jsem učinila závěr. Musíme ho refrešnout.
PÉČE
Všude psali nebo říkali, že tohle vzniká nejčastěji ve chvíli, kdy se u kořínků trávy drží odumřelé kousky trávy. My tam měli ty neuchycené z travního koberce. Tráva tak nemůže dýchat a u kořínků se drží plíseň. Zní to logicky, ale pro holku z paneláku úplná novinka. A jak se toho tedy zbavit? Nebo nejlépe, jak tomu zamezit?
Předem říkám, že jsem zahradník amatér a učím se. Tohle je moje první sezóna a první zahrada a tak, pokud zde řeknu něco špatně, nebojte se mi to napsat a já to ráda opravím a naučím se něco nového. Nám ale tento postup pomohl. O tom ale až na závěr.
VERTIKUTACE
Co to je? K vertikutaci se používá vertikutátor, přístroj používající se na odstranění zplstnatělých zbytků trávy, plevelů a mechů a zároveň na prořezávání vrchní vrstvy půdy. Tím se zlepší příjem vzduchu, živin i vláhy a díky tomu probíhá hlubší a bohatší prokořenění trav. Zároveň dochází i k přesekání travních výběžků, čímž se podpoří tvorba nových výhonků a travník se zmlazuje. Vertikutace omezuje i růst dvouděložných plevelů.
Ač jsem se dočetla, že vertikutace by se neměla dělat u čerstvě zasetých trávníků, tak u travního koberce je to jiné. Dala jsem na rady a ihned vertikutátor pořídila.
DOSETÍ
Dále jsem se dočetla, že po vertikutaci je potřeba trávník trochu refrešnout. Na oslabená místa je potřeba dosít travní semeno. Abych podpořila jeho růst, tak jsem ho zasypala lehkou vrstvou travního subsrátu. Je to již namíchaná a připravená směs vhodná pro trávníky. Takto lze i postupně dorovnávat nějaké nerovnosti na pozemku. Ale ne velkou vrstvou, která by trávník mohla poškodit.
HNOJENÍ
Aby se vše podpořilo, tak jsem se dočetla, že je dobré celý tento proces završit pohnojením a prolitím. A tak jsme nelenili a ihned vyrazili do hobby marketu, jako správní zapálení amaterští zahrádkáři vše nakoupili a vrátili se zachránit náš vysněný trávník.
ZÁCHRANA
Jak jsem se dočetla a doslechla, tak jsem udělala. Domu jsme si přivezli vertikutátor. Ten elektrický. Po tom, co jsem si vyslechla x rozhovorů mých kamarádů a rodiny, že ruční vertikutátor a ještě bez sběrného koše je celkem očistec, tak jsem věděla, že chci rovnou elektrický. Vertikutace je proces, který by se měl dělat na podzim (přelom října a listopadu) a na jaře a tak se tento přístroj určitě neztratí. Ještě ke všemu to děláme v rodině tak, že každý pořídí něco jiného a přístroje si poté točíme a půjčujeme. Funguje to tak i s některými kamarády. Díky tomu každý nemusíme mít vše a ušetříme finance i místo. Zpět ale k záchraně trávníku.
Zapojili jsme vertikutátor a pustili se do vertikutatce. Zprvu to byl šok, protože vyčesáváním se tráva dosti zkrátí a vyjdou na povrch poškozená místa. Náš trávník tak vypadal jako malé oraniště se zažloutlými a poničenými stíély. Upřímně se mi u toho chtělo plakat a nevěřila jsem, že tohle zachráníme. Stále jsem si opakovala, že právě tohle je škola života a že v nejhorším to dosejeme a nějak zachráníme, popřípadě úplně v nejhorším ho položíme znovu. Musela jsem sama sebe uklidnit, že tohle jsme nemohli vědět. Ač mám kolem sebe mnoho zapálených zahrádkářů, tak tohle nám nikdo neřekl a neporadil.
Poté, co jsme odnosili několik košů vyčesané trávy, tak jsme se vrhli do setí. Osivo jsem nasypala do rozsévacího vozíků, což je za mě skvělá věc. Používám ho na rozsévání osiva, ale i hnojiva. Tím, že jsme volili vybavení ze série combisystem od Gardeny, tak vše pasuje do sebe a celkově to nezabírá tolik místa. Rozsela jsem osivo a na to jsem rozprášila travní substrát. Ten slouží k tomu, aby se dané osivo lépe uchytilo a je to tak. Když jsem to dříve dělala na malá místa, kde jsem chtěla trávu dosít, tak se to nechytilo i přes každodenní zalévání. Jakmile jsem to udělala takto, za pár dní už nová tráva rašila. Takže tohle za mě doporučuji. Opravdu stačí jemná vrstva.
Nakonec jsem si do rozsévacího vozíku nasypala hnojivo a pustila se do prohnojení. Někdo doporučuje pomalu se rozpouštějící, nám naopak v specialista na trávu doporučil, abychom hnojivo důkladně prolili vodou, aby na trávě nezůstali kuličky. Za prvé by to mohli sníst psi a za druhé by to mohlo vypálit díry do trávníků.
A tak jsme se pustili do posledního bodu, který nám byl doporučen a to prolití trávníků. Jelikož ještě nemáme zavlažovací systém, tak jsme to stříkali hadicí na jemný proud a na rozprašovač, abychom substrát spíše uzemnili, než aby se i s osivem pod silným proudem vody vyplavil a přemístil tam, kam úplně nechceme.
Trávník jsme takhle zalévali každý den. Tehdy bylo ještě teplo a nepršelo. Takže tohle chce nakonec přizpůsobit období a počasí, ve kterém se do toto akce pouštíme.
A jak to dopadlo? Tráva se opravdu zmátořila. Po pár dnech už byl vidět progres. Za 2 týdny trávník vypadal jako ten v americkém filmu. Byl krásně zelený, hustý, nechali jsme ho opět dorůst do 5,5centimetrů, na kterých ho robotickou sekačkou udržujeme každý den.
Uf. Co k tomu dodat. Člověk se neustále učí. Ale mě to baví. Jak se říká, učený z nebe nespadl. Důležité je mi ale zápal a to já mám. Zahrada mě opravdu baví a jak jsem řekla několikrát, nevytvářím jí proto, abych dostala ocenění Zahrada roku, ale proto, aby nám na ní bylo krásně. Proto i na tak malé pozemku se snažím utvářet několik míst, kde se můžeme usadit a vidět náš pozemek vždy z jiného úhlu. Nejen, že díky tomu působí větší, ale také máme x míst, kde můžeme načerpat například vycházející nebo naopak zacházející sluníčko, nebo trávit chvíle, kdy se před ním naopak chceme schovat.
A jestli máte v okolí nějaké nadšence pro zahradničení, tak vám dám pár doporučení. V listopadu se můj věk přehoupl na 34 let a jsem tedy ve věku, kdy už mi největší radost dělají právě praktické dárky. A jelikož hrabání se v hlíně a okopávání záhonků je pro mě po postávání v kuchyni největším relaxem, tak tohle opravdu uvítám. Ve výbavě mámě například hrábě od Gardena, které jsme dostali k Vánocům, také navíjecí zahradní hadici od Gardeny, které jsme dostali k dalším Vánocům, ale i například vysavač na listí s kovovým drtičem od Gardena, který jsme naopak koupili my k Vánocům, ale zůstal nám. Což je vtipná historka, kterou vám mohu ještě povyprávět :-).
Jednoho dne jsme si řekli, že moji rodiče mají na chatě opravdu hodně listí a stále to hrabou a hrabou. Nad chatou se totiž nachází skála obrostlá stromy, ze kterých vše padá na pozemek. A tak je to takový nekonečný příběh. Googlili jsme a hledali opravdu takový přístroj, který bude kvalitní a pomůže jim. Našli jsme ten od Gardeny. Dokázal foukat, vysávat a drtit. Drtič byl kovový a tak měl něco vydržet a zvládnout i třeba větvičky. Vše padalo do sběrného koše, ze kterého to putovalo do kompostéru. Z dárku jsem byli tak nadšení, že jsme ho ihned vyzvedli a přivezli. Měli jsme ho doma přes měsíc, až mě napadlo o tomto nápadu říct mému bráchovi. Čekala jsem slova poklony a takové to, jak mi poplácá po rameni a řekne mi, že jsem to skvěle vymyslela. Místo toho mi sdělil, že si podobný přístroj naši už koupili a ať ho tedy vrátím. To už ale nešlo. A tak jsme si ho nechali. V té době jsme neměli zahradu, kde by bylo potřeba hrabat listí a o baráčku jsme si ani nesnili. Ale uložili jsme tento přístroj do garáže a dělali si legraci, že se nám třeba někdy bude hodit. A podívejte. Po pár letech bydlíme v baráčku a opravdu nám přišel vhod :-). Aneb historka o tom, jak jsme si koupili zahradní vybavení ještě před tím, než jsme nějakou zahradu měli :-).
A tak, pokud hledáte nějaký dárek, tak vám dám pár tipů, s čím jsem opravdu spokojená:
Hrábě, které se dají rozložit a slouží jako ruce na shrabané listí. Jsou ze série combisystém, což znamená, že tyč lze odšroubovat a použít na jiný nástavec. Zabírá to tedy méně místa.
Elektrický vertikutátor, který poslouží každému, kdo má zahradu s trávníkem. Zahrada by se měla osvěžit každý podzim a někdo to dělá i na jaře. K tomu ale doporučuji i sběrný koš. Dělali jsme to jednou bez něj a dalo nám zabrat poté vyčesanou trávu pohrabat a vyčistit, aby znovu nezahnívala.
Smeták, protože tohle koště opravdu dokonale mete. Má takové tvrdé štětiny a my s ním už léta zametáme vše kolem baráku, ale i sníh. Neříkám, že poslouží na závěje na horách, ale na takový ten pražský sníh, který napadne například přes noc je opravdu skvělý. My jsme ho po naší kladné zkušenosti ihned kupovali rodičům.
Rozsévač travního semene a hnojiva. Tohle je sice věc, bez které se obejdete a můžete to rozhazovat ručně, jako byste rozhazovali zrní slepicím, ale věřte, že pokud máte nebo někdo ve vašem okolí má větší pozemek, tak se to užije. Hnojit by se mělo jednou za cca 3 měsíce a tohle se hezky rozprostře a vyhnete se tomu, že na jednom místě je hnojiva hodně a jinde není žádné. To stejné s osivem.
Vysavač na listí. Tohle je přístroj, který usnadní strašně moc práci. Silným větrem dokáže vyfoukat listí i z různých zákoutí, popřípadě na jednu hromadu a poté ho dokáže vysát a nadrtit, tedy odpad nezabírá tolik místa. A kdybyste byli proti vysavači, tak Gardena vyrábí vozík, kterým když jezdíte po zahradě, tak sbírá listí a trávu. Jsou to takové pojízdné hrábě. To najdete také v přiloženém odkaze.
Elektrické nůžky. Tohle je pro mě takový must have, který máme už léta. Používala jsem ho v bývalém bydlení na stříhání keřů. Jen pozor. Nedávno jsem si zde na zahradě chtěla zarovnat trávu u obrubníku a stala se mi velká nehoda. Byla jsem bez rukavic, což byla první chyba. Ale hlavní byla ta, že jsem chytla trs trávy a nechala v něm ukazováček a druhou rukou do něj zabořila nůžky a zapla je. Jelikož jsou elektrické tak jsou opravdu ostré a ty se mi zasekli do kosti. Měla jsem na prstě tak velkou ránu, že se mi udělalo opravdu zle, chodila jsem po bytě a nevěděla, zda si zavolat záchranku nebo to zvládnu zastavit. Krve ze mě totiž teklo doslova jak z vola. Naštěstí Vincent spal a já měla čas tuto situaci vyřešit. Pod ledovou tekoucí vodou se krev zastavovala. Ale i po dlouhé době mám na prstě jizvu a při větším tlaku dost bolí. Tak pozor, buďte šikovnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat